hejkal - @ 19.10.2007 | #

Priznám sa, Genesis ma nikdy tak úplne nebrali. Selling England je typickým príkladom toho, prečo.

Na jednej strane je tu geniálna skladba Dancing with a moonlite knight, osobne ju radím medzi to naj, čo v art rocku vzniklo. Príjemné sólové okamihy sa dajú nájsť vo Firth of fifth a celkom ma baví aj odľahčená I know what I like (in your wardrobe).

Na strane druhej sú tu skladby, ktoré sa síce tvária ako niečo vznešené, ale v podstate ma nudia (The battle of Epping forest, The cinema show). Hodnotenie More fool me má dve roviny, ako Collinsova skladba neurazí, ale ako Genesis je to vážne krok do srač... .

Na rockera je to album podľa mňa príliš popový, tu niekde vidím korene jeho popularity, je ľahko prístupný, dobrý (uznávam, že bude aj horšie), ale to je asi tak všetko.

Problémom u mňa je to, že dopočúvať ho mi dá vážne zabrať, pretože sa po tretej skladbe začínam dosť nudiť.

Priemer.

P.S. A je to aj posledný album, ktorý od Genesis vlastním.

Jarda P @ 20.10.2007 05:43:44 | #
Já jsem získal Selling někdy v čtyřiasedmdesátém, kdy jse se pídil po Genesis po předchozím poslechu jejich Live, což byla moje první jejich deska. A musím říct, že ač jsem Selling hrál nejméně stokrát, vždy to byl pro mě svátek. Nudit jem se začal až od jejich LP z roku 1983, ale to už je jiná muzika. Pro mě skončili nanejvýš Dukem, ještě pár skladeb jsem bral z Abacabu. Takže nikomu neubírám jeho názor, ale pro mě je Selling drahokamem v mé sbírce (stejně jako jejich ostatní věci od Trespass po And Then...