Deadmonkey - @ 18.06.2011 | #

Další z podivných alb britských Radiohead alias majáku v hudební temnotě dnešních dní.

Popularita, kterou získali po úspěchu Ok Computeru je postavila před klasický problém skupin jako Pink Floyd, Genesis nebo i Nirvana. Co dál? Pink Floyd pokračovali v podobném duchu, pouze se přiklonili k introvertnějším tématům. Genesis pozměnili formu a vydali působivou osobní zpověď Petera Gabriela, kterou dodnes považuji za to nejlepší, co jsem kdy z progu slyšel.

Radiohead udělali něco jiného, ale přitom stejného. Předchozí album bylo plné hymnického rocku, jeho následovník je však podivnou směsí rocku a ambientu, příklon k introverzi se však objevuje také. Album Kid A tak pro mě bylo ještě větším oříškem, než OkC. Vlastně pořád je.

Album začíná hypnotickou Everything in Its Right Place, která dává tušit, že nepůjde o nic obyčejného. National Anthem pak silně připomíná Milese Davide a jeho Bitches Brew. How to Disappear Completely je úžasně emotivním ambientrockovým crescendem. Idioteque se pak trochu vrací k OkC.

Psát o tom nemá smysl, je nutné to slyšet. Já sám jsem velkým fanouškem hudby 70. let a nikdy bych netušil, že se mně budou líbit i takovéto novinky. Ale Kid A se mně celkem líbí. Není však třeba dodávat, že Lamb nesahá ani po kotníky. Trochu mně také vadí, že z toho občas čiší trocha snobství.

I přesto 65 hvězdiček a důrazné doporučení!

Voytus @ 12.12.2013 15:07:32 | #
Před lety jsem jako první slyšel právě Kid A, protože bylo všude vychvalováno. Do té doby jsem byl vpodstatě dost vyhraněný rocker, samply, beaty, elektroniku všeobecně jsem zavrhoval (dnes jakž takž beru, když to někdo použije jako "koření", viz Plant a jeho Mighty Rearranger, tam je to velmi vkusně zakomponováno), nicméně Kid A si mě tou podivnou atmosférou získalo, Amnesiac jde snad ještě dál. Teprve pak jsem se zpětně dostal k OK Computer a deskám starším. A pak vyšlo Hail to the Thief a to už mě nebavilo. Což se bohužel nezměnilo. King of Limbs jsem si pustil čistě ze zvědovosti - a nic. 40 minut jsem se nudil, melodie žádné, atmosféra stísněná, Yorkeův projev stále stejný...prostě NIC. Takže trojicí alb OK Computer - Kid A - Amnesiac asi dosáhli pomyslného vrcholu a teď už to jen rozmělňují. A navíc hledám v hudbě něco jiného, živějšího - a to tady není. Nějak se mi nechce utápět se v cizích depresích (to už raději šáhnu po Joy Division nebo raných Cure)