oř - @ 14.03.2017 | #

Nikdy se nepřete s člověkem, který vám bude tvrdit, že Beránek není nejdokonalejším prvkem gabrielovských či vlastně jakýchkoli Genesis. Nemá cenu se handrkovat o slovíčka typu "příliš zdlouhavé, mělo by se zkrátit na plochu jednoho lp", "málo reprezentativní", "utahané", "bez nápadu a atmosféry". Všehno je to jen snůška nesmyslů. On bude mít svoji pravdu a vy zase tu svou.

Beran je spolu s White Albem nejvelkolepějším projektem v historii rocku a konkurovat mu může snad ještě The Wall. Propracovaný materiál s poctivým množství melodií od pána boha nesnese zbytečné rozbory a rozhodně se vcelku poslouchá velmi obtížně. Zajímavá koncepce, která si žádala odlišný přístup i zvuk než v případě třeba Nursery Cryme je pochopitelná, pokud se člověk zaměří na texty a získá patřičný odstup. Tady není zbytečná jediná nota, sloka, nebo snad přímo skladba, vše plyne a zapadá tam, kam je zapotřebí.

Zbývá mi tedy pouze vyřknout tvrzení: "Jaká to škoda, že podobně dokonalá mistrovská díla nevznikají i v našem věku." Komplexnost a genialita se sešly nad jedním z nejlepších alb rockové historie.

Voytus @ 14.03.2017 12:10:15 | #
Je něco magického na těch Gabrielovských (a Hackettovských) Genesis. Za tu dobu, co je znám, už nedělám rozdíly mezi jednotlivými alby, je to jeden klenot vedle druhého. A tomu jsem rád, že jsem k tomu dospěl už když mi bylo nějakých 16-17 let (na ty collinsovské jsem se nechytil v podstatě nikdy, vystačím si s Three Sides Live a DVD When in Rome, kde stejně řadu písní přeskakuji). Hrozně rád bych si někdy našel čas si s touhle deskou sedl v klidu, jako tenkrát, když jsem jezdil vlakem na intr a poslech mi narušovaly jen dva přestupy, leč času málo, a tak mi celkem běžně hraje k práci. Za ty léta ho mám totiž zažité zpaměti snad i pozpátku - kouzlo funguje i tak.