horyna - @ 12.05.2016 | #

Wind and Wuthering představuje v mých očích rozlehlé a neobyčejně ojedinělé (především) Banksovo album. Do dálek rozprostírající se značně mohutné klávesové obrazce, jsou plně charakteristické právě pro zmíněnou etapu. Jeden fakt je ale nezpochybnitelný, tohle je poslední deska Steva Hacketta, na kterou tento zcela výjímečně nadaný kytarista přispívá, po jeho odchodu, už nic nebude tak jako dřív. Už s odchodem Petera Gabriela se toho hodně změnilo, přesto zastávám názor že kapela si s tím poradila po svém a vztyčený praporec udržela silou svých osobností a stále navýsost kreativním přístupem. Ovšem se Stevovým odchodem přišla doba změn a postupná orientace kapely do úplně jiných hudebních vod. Jeho skladatelský přínos a rukopis v sobě nesly značnou známku kvality, jedinečnosti a hudební progrese, která se přelila na jeho první 3-4 sólová alba. Na následujících deskách Genesis postupně opouštějí styl a formuli předchozí doby, až úplně sklouznou do břečky popového marasmu osdesátých let (subjektivní názor, chápu že i tato etapa má své obhájce), ze které je vyhrabe jediné a poslední umělecky cenné dílo Calling all Station.

Eleventh Earl Of Mar- úvodní tóny alba, evokují jako by se před posluchčem otevírala nějaká velká kniha pohádek, kapela malebně čaruje hned od počátku, svižná píseň kde klávesy spolu s kytarou udavají hlavní směr, postupný přerod skladby do lyričtějších ploch pánům vychází na jedničku, Philův zanícený projev dává zapomenout na časy ne tak dávné. Banksem pevně kormidlované One For The Vine- patří nejen na albu přední příčky originality, klavírní linka pečlivě buduje přilehlou atmosféru, vícehlasy podporující Collinsův (v jedné chvíli do výšek) romanticky posazený vokál jsou třešničkou na tomto obsahově bohatém dortu. Desetiminutová stopáž skladby prochází mnoha přerody, vše zde pečlivě řídí Tony, který jednu chvíli přispěchá pro dnešní dobu až s kýčovitou, pro období tehdejší, spíše futuristickou klávesovou mezihrou. Baladický charakter Your Own Special Way- letí prostorem klasických kytar i jímavých keyboardů. Po instrumentálně těkavé jízdě Wot Gorilla?, je tu pro mne asi nejslabší vokální píseň alba All In A Mouse's Night. Nopak Blood On The Rooftops- představuje v mém srdci vrchol tohoto celku, kapela má v zásobě pár takto oduševnělých a hodnotně vystavěných klenotů, tento stojí na samé špici. Hackett, Collins i Banks vytváří nepopsatelnou auru mysticko vzrušící nálady, je to nezměrná krása, do které když se divák náležitě položí, prožitek nabývá gigantických rozměrů. Následují další dvě instrumentální části, první leží na Hackettových bedrech, druhá plna progresivních rytmů a změn, roztáčí naposledy soukolí všech zůčastněných na maximum. Její drsná změna rytmu s arabským podkresem za půli písně je následováníhodná. Závěrečnou Afterglow- jako by se kapela loučila s touto epochou své hudební kariéry.

Tento rozmáchlý projekt zakončuje jednu z etap vývoje kapely, nutno podotknout že tu nejoriginálnější.

Brano @ 13.05.2016 08:56:57 | #
Genesis je pre mňa najlepšia skupina na svete a ich hudba ma sprevádza celý život.Vyrastal som na nich,počas puberty som počúval The Lamb Lies Down On Broadway...s ich hudbou som prežíval prvé lásky a následné citové krízy a sklamania.Táto hudba mi bola životnou oporou v najťažších časoch,ale poskytovala mi radosť aj v časoch šťastnejších.Genesis je pre mňa "životná skupina" a vôbec nezatracujem ani ich tvorbu v rokoch 80-tych.Veď len taká skladba MAMA,to je klenot klenotov,Home by the Sea,In To Deep,Domino,Tonight Tonight Tonight a z albumu We Can´t Dance spomeniem aspoň dve nádherné desaťminútovky Driving The Last Spike a krásne smutnú Fading Lights + Collinsovu spomienku na detstvo No Son Of Mine,ktorú keď som prvýkrát počul v septembri 1991,tak som sa úplne roztiekol ako stopená zmrzlina.Genesis je pre mňa numero uno a tak to zostane až do mojej smrti.Vivat GENESIS!!! ...horyna,vďaka za recenziu!