EasyRocker - @ 17.12.2008 | #

Tak rozhodně nebudu tak kritický jako většina recenzentů a odborníků. Je třeba si uvědomit, že postupný příklon k popu byl rozhodnutím kapely, a tudíž je logické, že Hackett po svém odchodu nebyl nahrazen - dvě kytary prostě už v hudbě Genesis neměly prostor. Kytarovou práci tak převzal Rutherford a hlavně se zvětšil prostor pro Banksovy klávesy, které v mnoha pasážích práci druhé kytary suplují. Collins zpívá na celé ploše zcela suverénně. Zmizela křehká zákoutí, vymalovávaná ponejvíce právě Hackettem, a kapela se citelně přiklonila k dosažení efektu na první poslech (hned úvodní dvě jasné hitovky Down and Out a hlavně Undertow). Ballad of Big je již členitější, upomíná starší alba, Snowbound je opět spíše sladkobolnější. Burning Rope se asi nejvíce ohlíží k minulosti, jak svou délkou, tak i skladatelskou pestrostí. Úžasně křehká je Many Too Many, ale uvědomil jsem si to až při několikerém poslechu; v Lady Lies se zase pere progresivita s popovými tendencemi. Follow You, Follow Me je jasná singlovka, jednoduchá, na albu působí poměrně rušivě. Album bych neoznačil vyloženě jako popové, spíše jako odlehčené a kapela se navíc vytasila znovu s řadou skvělých melodií. Hodnocení je spíše mezi 3 a 4, ale v tomto případě zaokrouhlím rád nahoru.

EasyRocker @ 17.12.2008 13:06:16 | #
Určitě, Duke lze ještě označit jako převážně progové album. Tuším, že jsem ho už kdysi recenzoval, musím se podívat :)