horyna - @ 14.05.2017 | #

Pro toho, jež zachytil tvorbu kapely Genesis od jejich začátků, respektive si nahrávky tohoto souboru pořizoval postupně, ve sledu, tak, jak vycházeli, může informace od druhého, jehož k takové hudbě přivedlo až úplně poslední album, o skoro třicet let mladší Calling All Stations, působit značně humorně.
Na jedné straně, mne může mrzet nepřítomnost v době rozkvětu podobné muziky na prahu sedmdesátých let, na straně druhé, jsem byl ušetřen zklamání z vystupování, těchto, kdysi králů art rocku, během následující desetiletky, v níž bylo odumírání kreativních snah zbylé trojice tolik zřejmé. Jejich vystupování v naleštěných šatičkách a odrazy barevných světýlek na disco kouli v klipech písní z té doby, rozhodně nepatří ke způsobu prezentace, jakou bych uvítal.

Samozřejmě, byla to píseň Congo, která rotujíc v tv pravidelně (nebyl jedním z pořadů, ve kterých se občas mihla i nějaká ta rocková nahrávka, také nemožný pořad eso, terky pergnerky? :-) svou dokonalou vizualizací a především omamným hudebním espritem, nadlouho upoutala moji pozornost. Přesto, ale nebyl tento album prvním, který jsem si od Genesis pořídil. Když jsem se postupně podobnou hudbou začal prokousávat, na nebesích se pohupovala výrazně odlišná alba této partičky a tak pochopitelná snaha začít tím nejlepším, vyústila do Genesis Gabrielovských, Collinsovských (pouze některé vzorky) a v těsném závěsu i Wilsonovských.

K tomuto albu se váže ještě jedna starodává příhoda pocházející od mého kamaráda, který se v letech vycucnutí alba na zemský povrch, shodou okolností pohyboval v Londýně a po příjezdu domů, nám vyprávěl, jak byla muzika z této placky vehementně prezentována na každém Londýnském rohu, prý i v červených autobusech běžel na monitorech klip k písni Shipwrecked.

Ray Wilson je značně odlišným typem zpěváka, než jeho dva předchůdci, ale jeho sytá barva a dokonalý výraz, tolik se hodící k "jiné" muzice, nové hudební éry kapely, mě nepřestává bavit. Jsem přesvědčen, že do takto koncipované muziky by Gabrielův vokál prostě nesedl, o Collinsovi ani nemluvě. Oproti popovému předchůdci We Can´t Dance, se tato nahrávka tváří o pozání syrověji, velkolepě a na mnoha místech až pateticky. Ovšem s devadesátými léty příliš nekoresponduje, Genesis jsou velkou a zkušenou kapelou a motat se do cesty novým trendům už neměli tehdy zapotřebí.

Úvodní, rytmicky pevný a velkolepě vystavěný příchod, doširoka otevře prostor prostřednictvím hymnické skladby titulní a dokáže bezprostředně pokosit všechny popové snahy, uplatňované na posledních nosičích kapely. Wilson je neuvěřitelný, zpívá sebejistě a velice intenzivně, nepotřebuje nikoho napodobovat a stejně jako nová a krásná je muzika "nových" Genesis i on je pionýrem a sveřepě táhne Genesis do neprozkoumaných dimenzí.

Congo je hit s velkým H, začíná jakýmsi rytmem pralesních tanců a postupně se přerodí ve velkolepou hudební fresku, která dokáže silným emočním nábojem sméct vaše já z povrchu zemského. Klip působí dokonale a mladičký Wilson šroubuje svoje hlasivky až do nebe.

Shipwrecked, Alien Afternoon, Not About Us - jsou další z velkých skladeb tohoto zajímavého díla, úchvatné kompozice, které nepostrádají nápaditost, průbojná aranžmá, ale i prostor pro každého ze členů,ukázat svoje dovednosti.
Osobně mám velice rád třeba divokou jízdu The Dividing Line a při písních There Must Some Other Way a One Man's Fool, se mi v mozkovně zobrazují snové fantastické imprese, vyčarovávané právě takovouto muzikou.


Jestli měl být tohle pokus o návrat ke kořenům, tak se rozhodně nepovedl, o nic takového se ale prostřednictvím Calling... pánové nesnaží. Kapela se nenachází v totožné poloze, nálada se tu rodí absolutně jinak než v dobách Trespass, ne tak intenzivně a vůbec ne tak kouzelně, navíc se zvukem let devadesátých, by snad něco taokého nebylo ani možno. Mylím že chlapců o podobnou myšlenku zdaleka nešlo, spíš zbožná přání jejich fans podkuřovali podobné teze.




Touto recenzí si dovolím vyzvat a pobídnou ostatní dopisovatele Progboardu, o připojení svého názor na (pro někoho určitě kontroverzní) poslední počin Genesis a také o účast ve vzpomínkové hře -- které album Genesis jsem slyšel (vlastnil) jako první.


U mne to byla nepřekonaná nahrávka Nursery Cryme.

Brano @ 14.05.2017 10:24:16 | #
Horyna,u mňa si trafil presne do terča.V tej dobe 1997-1998 som bol v Anglicku a skutočne tam bol nový Genesis takmer všade(viď moja recenzia tu).Reklamy v telke na nový album Calling All Stations boli časté,CD nosiče boli v music shopoch vo výkladoch,v regáloch uložené na popredných miestach,dokonca som videl CD ešte aj vo večierke a v trafike.Skrátka sa to modralo skoro všade.A keď som niekde cestoval,alebo som sa preháňal na bicykli po anglickom vidieku,alebo som sa vozil v smradľavom a špinavom londýnskom metre...tak všade ma sprevádzal walkman v ktorom som mal kazetu,ako inak, Genesis-Calling All Stations.Ach to bola doba...vtedy ešte mali dievčatá prirodzené prsia od Boha a nie tie nechutne vystrčené silikónové balóny ako je tomu dnes.Nemali pírsingy ani tetovania ani zelené vlasy.Hi-Fi technika bola kvalitná a nie ako dnešné čínske sračky na jedno použite(alebo dve).Aj to Slnko inak svietilo ako dnes.Je ale pravda,že vtedy som mal vlasy a teraz mi už len páli na plešinu.

Môj prvý album ,ktorý som počul od Genesis bol Foxtrot a The Lamb Lies Down on Broadway.Už si nepamätám presne,ktorý bol prvý,ale viem,že hneď to bola Láska na prvé počutie a na celý život.Vivat Genesis!!!