EasyRocker - @ 18.12.2008 | #

Zcela nazařaditelný materiál, i v intencích art-rocku, ale tak tomu bylo u Gentle Giant vlastně vždy. Hudba mistrně poskládaná z jednotlivých střípků, okořeněná vokálními harmoniemi, které předběhly dobu tak o 20 let. Po mnoha a mnoha posleších však zjišťujete, že to celé dává smysl, že to drží pohromadě, a na povrch vyplouvají pohádkové melodie (třeba třetí Way of Life - melodický motiv poněkud upomíná hymnickou Think of Me With Kindness z desky Octopus). Přesto ale jsem z těch černých ovcí, které to u GG mají jaksi obráceně - nejvíce mě zaujala raná deska Acquiring the Taste se svými skvělými melodiemi, a ostatní desky jsou pro mě sice fantastickou (a nedoceněnou) učebnicí progu, ale přece jen se tam obtížně čehokoli chytám. Prostě přesně ten typ hudby, kterou si poslechnete padesátkrát, ale stále si nic nepamatujete. Je mi jasné, že GG o té snadné zapamatovatelnosti nikdy nebyli, nicméně subjektivně to pro mě představuje jistou překážku. U mě za ****, i když znovu podotýkám, že formálně nelze GG vytknout vůbec nic.

Mirek Kostlivý @ 18.12.2008 12:58:25 | #
Ano, to je přesně ono! Ta neoposlouchanost, která není vlezlá ani po padesátém poslechu, ale co zároveň způsobí, že se to v rádiích nebude hrát (na rozdíl od Pink Floyd) ani náhodou.
Ale géniové se nikomu vnucovat nemusí. Ten kdo chtěl, si je na burzách i v těch bídných 70. letech našel.
Všechny současné tzv. "prog" kapely by se od GG měly učit, co je to progrese.