horyna - @ 14.01.2020 | #

Kdyby mi někdo zhruba před rokem řekl, že už brzo budu mít doma dvě desky Pavlov´s Dog, asi bych se mu vysmál. Několikrát jsem tuto kapelu testoval a vždy se stejným výsledkem. NE!! NIKDY!! ANI NÁHODOU!! No a rok se sešel s rokem i rockem a na čestném místě sbírky se hrdě vyjímá poslední a první kotouč party sdružené okolo svérázného zpěváka Davida Surkampa.

Když éterem zazní jeho jméno, většině rockových příznivců, kteří muziku Pavlov´s Dog kdy alespoň z části ochutnali, okamžitě naskakuje husí kůže. Tento jev projevující se na pokožce i pocitech onoho jedince se děje ve chvílích, kdy David otevře ústa a svým tuze vysoko položeným hláskem začne intonovat. I já sám jsem s ním měl donedávna obrovský problém a vlastně hlavně proto tvorbu kapely totálně ignoroval. Postupně však přišel blíže nevysvětlitelný zlom, po němž jsem soubor začal zcela běžně přijímat a velmi rychle si obě desky oblíbil. Ta poslední přišla mi omylem po chybně odeslané objednávce, ta první před pár dny. Obě jsou skvělé, jedinečné a vysoce originální. A není to jenom díky Davidovu zpěvu, ale především díky kvalitně odvedené skladatelké přípravě, dostatku nápadů a citu na melodiku i atmosféru. Desky od sebe dělí čtyřicet tři let a Davidův hlas je dnes položený na úplně jiné tónině, ale výsledný pozitivní dojem ze způsobu jakým se do skladeb pokládá a prožívá je zůstává neměnný.

Obsahově je tento debut velice variabilní. Od romanticky klenutých něžností (Julia), přes majestátní řežbu (Song Dance), jemný houslový dotyk Kansas-stylu v (Natchez Trace), až po načančanost typu Of Once and Future Kings. Zkrátka, Pavlov´s Dog v sobě mají od některých kapel kus jejich identity (Caravan, Moody Blues, Budgie, Led Zeppelin), zároveň však pevně stojí na vlastních nohou a zní nezaměnitelně.

Voytus @ 17.01.2020 08:38:16 | #
Merhaut: Díky za odkaz na Rock+. Zajímavé čtení. Příběh Pavlov's Dog jsem neznal a ukazuje se, že je to zase jeden z těch, v němž hraje velkou roli tlak vydavatele a snaha to někam nasměrovat, aby to nakonec vyšumělo a zanechalo jen spoustu zlé krve.

Ono je vůbec zajímavé, jak je to ve Státech od jisté doby se šancemi skupin. Jako by od jisté doby pominulo kouzlo kolektivní práce a zase se dal důraz na sólisty (u folkařů se s tím dá počítat, že budou schopni vystupovat sami). Jasně, firma nemusí řešit konflikty mezi samotnými umělci, jsou levnější a pokud jsou schopní autoři, tak se investice několikanásobně vrátí. Konec konců, v další dekádě a dnes je to v mainstreamu vidět ještě lépe - dokonale vymodelovaný projekt, produkt na míru, zároveň někdo, kdo je vzorem, kdo udává směr. I třeba krátkodobě, to je jedno, hlavně, že se vydělá.

Zajímalo by mě, jaké by Pavlov's Dog měli šance v Evropě. I když, s ohledem na roky vydání, to vyjde na stejno. Doba téhle hudbě prostě nepřála. Tak nebo tak, budu muset sáhnout i po novější tvorbě, alespoň ze zvědavosti, byť debut je jen jeden.