Rush - Snakes & Arrows (2007)

Reakce na recenzi:

horyna - 5 stars @ 25.08.2016 | #

Posilněn včerejším parádním cyklovýletem ve společnosti Hemisfér, jakobych ještě ráno cítil nějaké jeho promile kolovat v krvi. Beru do rukou mp3-ku a z hd-éčka tam liju album s jasnou vizí, hady a šípy, doufaje ve stejně mocný, ne-li ještě silnější prožitek.
Je krásný den, slunce svítí, ale ještě ne příliš, pocit chladných podzimních rán se protlačuje srpnovým dopolenem a já na dětskou sedačku připoutávám naše malý zlatíčko a pomalu mířím vstříc přírodě, dobrodružství a hlavně romantické cyklovyjížďce ve společnosti milovaného synátora a milovaných Rush. Volba alba trvala jen chvíli, že to budou opět Rush, se po včerejšku vlastně nutilo samo a proč zrovinka tahle deska? Za prvé jsem ji dlouho neslyšel, za druhé ji zbožňuji a za třetí jsem chtěl ochutnat plod z druhé strany jejich kariéry.

Dlouhých pět let jsme museli čekat na toto "návratové" album, jež vysunulo kanaďany opět na špici progresivního Olympu a trůn velikášství (míněno v dobrém). Zklamání z Vapor Trails bylo v době vydání obrovské, za ta léta se můj posudek na něj přeci obrousil a častým posloucháním jsem ho nakonec přijal pod svá bedra a až na pár pasáží ho nejen že akceptuji, ale vlastně i obdivuji. Všichni, kdo se o Rush trochu zajímají, vědí, v jakém stavu se tenkrát kapela nacházela a především Neil zažíval v soukromém životě hodně krušné chvíle. Ale to sem teď nepatří, věnovat se chci tomuto arcidílu, v jehož společnosti jsem dnes zažil opravdu krásnou hodinku.

Vynikající prog rockový útok písní Far Cry- se povedl dokonale, našlapaná pecka s několika stopamy Alexových kytar a zvláštním chorusovým tajemnem, okamžitě ukazuje kam Rush točí stylové kormidlo. Špičkový song.
Následující písně Armor And Sword (opět vynikající především aranžérsky-kytarová práce), Workin' Them Angels, tisíce kytar v The Larger Bowl (A Pantoum), nebo dusná pátá Spindrift (že to ale Geddymu pořád zpívá na jedničku), všechny čerpají sílu a progresivního ducha let minulých, třeba zrovinka alba Counterparts, melodie Roll the Bones i muzikálnost Moving Pictures. Opravdu, pánové za sebou nechávají syrové a melancholicky rozervané vzpomínky Vapor... i (popovější) přístupnější melodiku Test... a ze své minulosti si berou to nejlepší, opatřují to současným zvukem, novými postupy i neutuchající dravou energií.

Zvláštní kapitolou jsou pak 3! instrumentální skladby dodané na toto album. Už z minulosti mám moc rád instru čísla na Roll, Counterparts, nebo Moving. Ovšem tam byla vždy nevokální píseň jedna, tady pánové vytasili silný kalibr, tři mimořádně povedené skladby dokonalé instrumentace a originálního záběru.
První z nich je položka číslo šest- The Main Monkey Business a i když v ní vyniká celé osazenstvo, vnitřeně nějak cítím že je to především Neilova bubenická exhibice, dostávající skladbu do vysokých obrátek a vydolovávající z jejího nitra prudké emocionální pnutí. Doprovázejí ji fantastické sóla a geniální basový tep, prostě skvost a hluboká poklona všem!!!
Historicky oděna, je z kraje bluesová záležitost The Way The Wind Blows- se skvělými riffy i španělkovými přerody, takhle zní pravé a moderní progresivní dílo.
Country dotyk s jižanskou vůní, pro někoho možná drsný kanadský venkov, přiváží Alexova instrumentální věc Hope.
Laťka dolů nepadá ani náhodou, silné melodie a čistá aranžérská dokonalost ve Faithless, či Bravest Face (Leifeson to tu táhne napříč styly) pokračuje. Nebes se poté dotýká dvanáctá Good News First- mystická eskapáda akustických akordů, kompozičně prodchnuta artovým duchem léty vytvářeného profesionálního nadhledu.
A že si polívčičku v instrumentální akrobacii přihřeje i Geddy, je zřejmé z jeho dechberoucí techniky doprovázející píseň Malignant Narcissism- mou velice oblíbenou, kde pan bassman opět nechává za zády naprostou většinu svých konkurentů.
Rozlučka We Hold On- představuje kapelu v maximálně kreativním rozpoložení spojeném s celým tímto albem, prostě jízda jak se patří.


A proto díky pánové, díky vám za stvoření tohoto mimořádného díla, které dokáže do mého srdce propašovat tolik lásky a vřelých intenzivních pocitů. Miluji Rush!!!

 

kamila @ 26.08.2016 05:03:50 | #
Proč pořád mezi muži musí panovat tolik arogance a egocentrismu? Jste normální? To se tu musíte pořád přít a dohadovat?
Do prkené podlahy, není to úplně jedno jak kdo desku ohodnotí, vždyť ten nováček co sem přijde si udělá obrázek sám, o interpretovi, o recenzentovi a jeho postojích (jako já kdysi, viz mě blízké práce pánů Mohyla, Brano a z části i Snake, Easy, Alien a další), vždyť je to jen a jen jeho názor, přece někomu nemůžu zazlívat to, že něco vyzvedl podle svých představ a citů a diktovat mu, jak má přidělovat ty blbý hvězdičky, celý tohle bodování je blbost a když už tam je, mělo být roztáhlý na mnohem širší pole působnosti, takhle je to moc nahečmaný. Přestaňte si tu jeden druhýmu kecat do toho jak co hodnotí a přesvědčovat druhé, že jedině tak je to správný a RADĚJI SE O DESCE, PÍSNÍCH A POCITECH(a dalších apektech) BAVME KONKRÉTNĚ !!!!!! PROSÍM!

Tedy k recenzi: bravo horyna, bravičko, je tu cítit velká úcta a láska ke kapele, odhodlání a vřelost tvých pocitů neskrýváš a to se mi líbí, kus romantiky a věnování se synovi ve spojitosti s hudebním zážitkem jako matka hodnotím vřele a kvituju. Jen tak dál, fakta většinou každý zná, o emoce tu jde především.

K písním a albu: že je pro někoho průměrný, ať si je, má na to právo, jen to nepodsouvejte druhým, stejnak vám na to každej klašle:) (platí i pro popový desky). Moje známkování 10/10, 10/5, tak dobře čistých 5* Rush obdivuju jako mnoho dalších lidí i recenzentů, tohle album považuju, za jeden z jejich vrcholů, nemá slabinu, mraky nápadů a skvělejch melodií, stejně jako velice originální hra (jen ty božský instrumentálky jsou fantastický).


Copyright © easyaspie.cz Created in 0.01 s.