bullb - @ 09.09.2016 | #

Začnem netradične. Burza „starožitností“ asi pred troma rokmi. Ľudia chodia na takéto akcie, aby predali nepotrebné veci, alebo si kúpili ďalšie zbytočnosti. Prehrabujúc sa medzi Smokie, Kiss, atď. som zazrel obal so strapatými hlavami: SPOOKY TOOTH ! Platňa vyzerala, že ani nebola hraná. Doma som ju obradne položil na tanier gramofónu. Kde som to už len počul ? Sedemdesiate roky. Požičaná páska. Medzi inými nahrávkami aj spomínaná „dvojka“ strašidelného zuba. Vrátil som sa o desiatky rokov späť, aby som si vychutnal éru konca šesťdesiatych rokov. Samozrejme len z počutia, železná opona bola pevná.

Len by som zdržiaval analýzou jednotlivých skladieb. Urobili to za mňa výborne iní recenzenti. Skôr ma udivuje neuveriteľná dravosť a radosť z hudby, ktorú počuť z každého tónu. Všetko akési neučesané, vyšperkované virtuóznou hrou. Napriek tomu cítiť zohratosť hráčov, nič tu nie je samoúčelné. A to je nahrávka z roku 1969. Jasné, verím že by sa ich našlo dosť príkladov od iných vtedajších skupín.

Dvojka od Spooky Tooth veľmi vydarená. Už len v prvej Waitin' For The Wind úvodným vstupom bicích, pridaním sa nádherných hammondiek a naliehavého spevu musí presvedčiť. Melancholická a hlavne majestátna I've Got Enough Heartaches mi pripomína Georgia On My Mind od Ray Charlesa. Evil Woman je „zlou“ vo všetkých smeroch: výrazným gitarovým riffom, vypätým spevom a nádherným gitarovým sólom. Členitosť skladby zvýrazňuje dokonalá súhra basovej gitary a bicích. That Was Only Yesterday je aj teraz jednoznačná hitovka. Záver platne Hangman Hang My Shell On A Tree je bodkou za návštevou divného, strašidelného ale o to tajomnejšieho sveta Spooky Tooth.
Hlboký zážitok.

Balů @ 09.09.2016 16:06:19 | #
Ano tak toto je živá voda progresivního rocku!

Vzhledem k roku vydáni (1969) a teprve druhému albu v řadě je to neskutečně geniální deska.
Když se dá dohromady parta talentovaných a nadšených hudebníků v končících 60tých letech a je to v Anglii, tak to prostě nemůže dopadnout jinak než skvěle.
Toto album bylo takovým černým koněm sběratelů a nadšenců, protože v éře vinylů bylo velmi špatně dostupné.
Teď k muzice: je to vlastně srážka blues rockového přístupu s hipísáckou hudbou.
V kapele jsou opravdu skvělí hráči a navíc úžasný zpěvák Mike Harrison.

Pro mne je to hudební nebe a Deska desek.
A bez debaty 5 *