Profil uživatele Balů
Recenze:
Simon & Garfunkel / Parsley, Sage, Rosemary and Thyme
| 2019-03-28 | Pro svět v roce 1970 se stalo jejich album Bridge Over Troubled Water parním válcem, který přejel všechny důležité hitparády, a ocitlo se v čele žebříčků na dlouhé měsíce. Deska je to výborná, ale přeci značně eklektická (prostě jim do toho kecalo moc lidíz gramofonové společnosti). V našem socialistickém rádiu se píseň El Condor Pasa (přezdívaná mými vrstevníky "Pasák kondorů") hrála až do omrzení, nicméně je to nádhera i dnes.
Já však mám nejradši Parsley... Těžko se věří, že je deska již více než padesát let stará. Album má stopáž necelé půl hodiny, přesto je na něm dvanáct songů, a to jeden lepší než druhý. Album začíná tradicionálem Trh ve Scarborough a pokračuje jedenácti autorskými písněmi Paula Simona ve výrazně folk-rockovém zvuku, kde důraz na styl rock je zhmotněn zejména ve střední části desky. Ta je plná instrumentálních nápadů ve výrazně kytarovém zvuku, který kombinuje akustické a elektrické kytary s folkovými vokály. Poslech mi vždy navodí náladu zurčícího horského potůčku, prostě velmi svěží hudba.
V polovině šedesátých let vzniklo dost alb, která dnes vytvářejí iluzi "best of" výběru, ovšem v kladném slova smyslu. Toto album k nim rozhodně patří a u mě je to deska desek.
» ostatní recenze alba Simon & Garfunkel - Parsley, Sage, Rosemary and Thyme
» popis a diskografie skupiny Simon & Garfunkel
Creedence Clearwater Revival / Bayou Country
Když zde již mám vyznání k desce Cosmo ´s factory, zmíním se i o Bayou country. Jak Rock'n'roll, tak blues jsou mé oblíbené žánry. Proto tyto dva tituly většinou pouštím za sebou. Po těch vypalovačkách na Cosmo´s Factorz přijde ta bluesová nálada Born on The Bayou s bažinatým opatem a podobnou náladu má i Graveyard train a Keep on Chooglin. Odlehčení přinášejí krátké rock'n'rolly v podobě Good Golly Miss Mollz, Proud Mary a Penthouse Pauper.
Jakožto druhé řadové album je to pořádná bomba, kterou nepřeslechli ani Ike a Tina Turner. Fogertyho sólová kytara je pěkně žahavá, ale i stylotvorná a nabroušený zpěv tomu dává další rozměr. Produkce přeje sevřenému muzikálnímu tvaru písní. I když mají v názvu revival, je to originální projev celé kapely, který vždy chytí za srdce. No, už je poslouchám téměř padesát let a určitě nepřestanu.
» ostatní recenze alba Creedence Clearwater Revival - Bayou Country
» popis a diskografie skupiny Creedence Clearwater Revival
Amos, Tori / Under the Pink
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem byl zasažen hlavně ženským hudebním elementem, který se v té době výrazně prosazoval v rocku. Byly to první desky Sinéad O'Connor, Suzanne Vega, Toni Childs a zejména Tori Amos.
Tato její druhá deska pokračuje v náladě debutu, ale je více napřažená do rocku. Tori píše písně na výrazném klavírním základě, ale aranžmá využívá schopností její řízné rockové doprovodné skupiny. Je to klavírní virtuoska s hodně živelným projevem a výborná zpěvačka. Její zpěv bych přirovnal k tomu nejlepšímu z Joni Mitchell, Suzanne Vega a třeba i Patti Smith. Když při poslechu zavřu oči, mám dojem mořských vln dorážejících na pobřežní skaliska. Při koncertech té doby si posluchači užili i klavírních předělávek od Led Zeppelin nebo Nirvany. Její tvorbu sleduji dodnes, protože její alba mají hodně vyrovnanou kvalitu.
Palby alba: God a Cornflake Girl.
Zajímalo by mne kdo z vás také poslouchá tuhle americkou "Kate Bush".
» ostatní recenze alba Amos, Tori - Under the Pink
» popis a diskografie skupiny Amos, Tori
Canned Heat / Hallelujah
Canned Heat, kapela která se prosadila na Woodstocku a byla velmi originální.
Měla dva výborné zpěváky, Alana Wilsona a Boba Hitea. Oba byli bluesoví nadšenci a společně přivedli tuto kapelu na svět. Bob měl již v době vzniku Canned Heat sbírku mnoha tisíc bluesových singlů, které kupoval od provozovatelů jukeboxů. Jako bluesoví nadšenci, chtěli oživit původní nahrávky, ovšem svým osobitým přístupem.
Od druhé řadové desky již hrají naprosto svébytnou hudbu, která se nedá k ničemu přirovnat. Je to však jasně bluesová hudba, i když je používaná i flétna. Na deskách se střídají písně s Wilsonovým vysokým hlasem a hlubším B. Hitea. Wilsonův hlas dotváří zvláštní atmosféru jejich hudby, což zvyšuje originalitu písní.
Všechna alba do Wilsonovy smrti v září 1970 jsou výtečná, ale toto mi připadá nejvyrovnanější. Rozhodně doporučuji zdejším příznivcům TYA aj. Mayalla.
» ostatní recenze alba Canned Heat - Hallelujah
» popis a diskografie skupiny Canned Heat
Doors, The / 13
V poslední době mám velmi silnou sedmdesátkovou nostalgii.
A k té u mne neodmyslitelně patří Doors a tato, pro mne iniciační deska.
Někdy v roce 1971 jsem navštívil audiovizuální pořad Pět křížků, v pražském
Divadle Hudby.
Těch pět křížků patřilo pěti členům klubu 27 ( znalci vědí).
Nejvíce mne oslovily hudební ukázky Canned Heat a DOORS.
A protože jako zdroj byla uvedena tato deska 13, tak jsem ji sháněl po známých,
až mi ji spolužák půjčil. Užíval jsem si ji asi dva týdny a byl jsem z ní úplně
v oblacích.
Light my fire je zrovna tak úžasná jako třeba Stairways to heaven.
Ty varhany jsem měl stále v hlavě.
Album je skvěle sestavené a poslouchá se jak řadovka ( ty jsem v té době ještě neznal).
Nejsou zde pouze věci z L.A. Woman.
Tu sestavu písní mám moc rád dodnes, dnes už včetně i těch řadovek.
A tak na počátku sedmdesátek mi k CCR přibyla další americká láska.
» ostatní recenze alba Doors, The - 13
» popis a diskografie skupiny Doors, The
Yes / Yessongs
Yessongs-trojelpéčko, kterým kapela potvrdila svůj hvězdný status i živými nahrávkami.
Mne osobně tato vinylová kolekce zaujala hned po vydání.
Yes zde shrnuli to nejlepší ze svých tří předchozích alb, která skupinu dostala na vrchol zájmu a titul Close to the edge je zde zastoupen stoprocentně.
Live provedení je výborné včetně vložených improvizací, prostě hudební mňamka.
A důvod připomenutí další mé Desky desek ?
ad 1 čtyřicetpět let od vydání
ad 2 výborná koncertní deska
ad 3 konečně mám ten vinyl ve sbírce
» ostatní recenze alba Yes - Yessongs
» popis a diskografie skupiny Yes
Deep Purple / Who Do We Think We Are
| 2017-12-21 | Jak vidno, Deep Purple v našich srdcích stále žijí.
Tak já se posunu trochu blíže ke kořenům.
To co dokázala vytvořit sestava MK II v sedmdesátých je zlatá historie hard rocku.
A do ní samozřejmě patří i toto album, i když nikdy nemělo u fans velký ohlas.
Proč asi? Protože se čekalo pokračování Mechanické hlavy.
A teď to rozeberu.
Máme zde jeden úspěšný singlový zářez a spoustu bluesových melodií.
I já si k té desce hledal cestu trochu déle, ale našel.
Gillanův zpěv je zde stále úžasný a Lordovy hammondy také.
Oceňuji, že je deska zase jiná.
Můj osobní žebříček je tento:
1- Fireball
2- Machine Head
3- Made in Japan
4- In rock
5- Who do we...
6- Burn
Co vy na to ?
Proto dávám čtyři a půl hvězdy.
» ostatní recenze alba Deep Purple - Who Do We Think We Are
» popis a diskografie skupiny Deep Purple
Black Crowes, The / The Southern Harmony And Musical Companion
Hledám co tento web píše o Černých Vránách, ale kromě profilu nic.
Tak tedy...
Když jsem někdy v zimě 1991 poprvé zaslechl písně z jejich debutu, nemohl jsem věřit, že je to současná hudba. V roce 1992 vyšlo toto v pořadí druhé album, které se stalo opět hudební senzací.
Deska přináší blues-rockové melodie v šedesátkovém a sedmdesátkovém nápřahu, ovšem výsostně v autorském provedení. Ačkoli těch vlivů je více, já tam hlavně slyším průsečík kapel Free, Humble Pie a také Led Zeppelin. Jednotlivé songy nechci rozebírat, protože celková nálada alba působí velice sevřeně a přesvědčivě.
Zpěvák připomíná jak Planta, tak Marriotta - ovšem v dostatečně osobitém podání. Když se připojí ženské vokály, je tu i jižanská nálada Lynyrd Skynyrd, což jsou pro mne také pozitivní zprávy.
Kapela se stala v devadesátkach velkou senzací, což jen potvrdily koncerty s Jimmy Pagem a zeppelinovským repertoárem.
Fanouškům bluesrockové muziky mohu tuto laskominu jen doporučit.
5 *
» ostatní recenze alba Black Crowes, The - The Southern Harmony And Musical Companion
» popis a diskografie skupiny Black Crowes, The
VARIOUS ARTISTS / Bumpers
S tímto dvojalbem jsem se seznámil až v roce 1975, ale jak říká klasik: "Lepší pozdě nežli
později". Nejsem sice příliš znalec sedmdesátkových samplerů, ale zde se společnosti Island
podařilo něco mimořádného.
Nahrávka obsahuje naprosto unikátní sestavu progresivní, folkové a psychedelické hudby v provedení roku 1970. Pro mě se album stalo otevřeným oknem do světa mé oblíbené muziky. Jména zde uvedených umělců se stala většinou určujícími pro britskou progresivní hudbu
daného období.
Celá deska je prostě nádherná a dodnes zaujímá čestné místo v mé sbírce vinylů. A mé hodnocení? 5* - HUDEBNÍ NIRVÁNA.
» ostatní recenze alba VARIOUS ARTISTS - Bumpers
» popis a diskografie skupiny VARIOUS ARTISTS
Bush, Kate / The Whole Story
Éterická Kačka s andělským hlasem nám zde předkládá kompilaci ze svých nejsilnějśích alb.
Přiznám se, že toto album mám hlavně pro úplnost diskografie.
Většinou poslouchám řadovky, ale dnes jsem šel do tohoto výběru
a hle, úplně mne omráčila atmosféra takto poskládaných písní.
Deska má čarovnou atmosféru a vytváří velmi bezprostřední náladu hudebního celku.
Dám 4,5 *
» ostatní recenze alba Bush, Kate - The Whole Story
» popis a diskografie skupiny Bush, Kate
Smith, Patti / Easter
Patti Smith - básnířka, zpěvačka
Pro mne Šamanka a Rockerka.
Když jsem poprvé tuhle desku koncem roku 1978 slyšel, ihned ve mně vzbudila
těžkou závislost,která trvala několik let, protože jsem ji poslouchal každý den alespoň
dvakrát a jakmile vyšla Wave tak jsem je poslouchal vždy po sobě.
Patti byla v tisku označována za punkerku, ale myslím, že to bylo hlavně kvůli textům.
Pro mne představovala v té době rockovou divošku a spřízněnou duši s Ivanem Králem, který pro ni skládal písně.
Tato deska je jedna velká smršť, která se uklidní až v závěrečné litanii Easter.
Jenže pak mám vždy chuť opět slyšet Till victory, Space monkey a prostě celou tu
desku. Je velmi návyková.
Takovéto Velikonoce mohu celý rok.
Pro mne ta hudba vůbec nezestárla, je to další moje Deska desek - proč ?
Protože Because the night.
» ostatní recenze alba Smith, Patti - Easter
» popis a diskografie skupiny Smith, Patti
Steeleye Span / Below The Salt
Anglický folk-rock, jak jsem se k němu vlastně dostal? Nejdříve jsem poslouchal J.Baez,B.Dylana,
J.Mitchell ( což je sice Amerika ), ale pak jsem objevil Sandy Danny. To vlastně byla má příprava
na setkání s hudbou Steeleye Span, které mi zprostředkovala Antidiskotéka někdy v roce 1974.
Byl jsem okouzlen alby Please to see The King, Parcel of rogues a All around my hat, která jsem
získal docela rychle. Ale k Bellow the salt jsem se dostal až někdy v roce 1981.
Je to vlastně jejich nejslavnější deska z první půlky sedmdesátek.
Jasný a průrazný vokál Maddy Prior nás provází celým albem, podporovaný vícehlasy celé skupiny.
Z devíti skladeb je sedm přearanžovanými tradicionály.
Steeleye Span vsadili na vokály proplétající se s elektrifikovanými houslemi, el. kytarou a velmi rytmickou baskytarou, která vlastně supluje i bicí.
Nejznámější je asi píseň Gaudete, zpívaná latinsky á kapela.
Hudební náplň bych přirovnal k albu Songs from the wood-J.T., ovšem s větším důrazem na vokální projev.
Poslouchat toto album je pro mne vždy hudební svátek a je to má Deska desek.
takže 10* / 10* ... aha ta k 5*
» ostatní recenze alba Steeleye Span - Below The Salt
» popis a diskografie skupiny Steeleye Span
Abrahams, Mick / A Musical Evening With The Mick Abrahams Band
Mick Abrahams.
Jeho osobu jsem poprvé zaznamenal jako kytaristu Jethro Tull.
Muzika J.T. mne na začátku 70tek tak pohltila, že jsem se po deskách pana Abrahamse začal shánět až někdy v roce 1974.
Impulzem byl i úžasný dvojdeskový výběr firmy Island s názvem Bumpers (1970),
který obsahuje skladu Send your son to die. Je to věc z druhé desky Blodwyn Pig
( kapela, kterou založil jako svůj projekt, se po pouhých dvou albech rozpadla ).
No a už jsme u této jeho první sólové desky.
Určitě je důležité říci, že hudebně navazuje jak na první desku J.T. tak na tvorbu B.Pig.
Je zde opět blues-rockový základ, lehce evokujíci skupinu Colosseum, ovšem v odlehčené formě. Kromě bluesové platformy, jsou zde i výrazné folkové prvky, které
připomenou i J.Tull nebo i bluesové Fleetwood Mac.
Mick Abrahams je úžasný kytarista jak v elektrickém tak akustickém provedení.
Kytara má hodně prostoru a je krásně náladotvorná,přesto má deska pisničkový charakter.
Dalším výrazným nástrojem jsou varhany Hammond- v pŕímo lahůdkovém provedení.
Mohu doporučit, všem kdo mají rádi bluesrock přelomu 60/70 tých let.
Pro mne ta hudba nezestárla a mám ji ve své kategorii Deska desek.
5 *
» ostatní recenze alba Abrahams, Mick - A Musical Evening With The Mick Abrahams Band
» popis a diskografie skupiny Abrahams, Mick
Gabriel, Peter / Peter Gabriel 2
| 2016-10-18 | Úvodem musím říci, že Peter Gabriel je má srdcovka. Ale o to větší nárok na kvalitu u mne jeho hudba vyvolává.
A musím se přiznat, že velký problém mám s jeho sudými řadovkami.
Nevím proč mi to tak vychází. A největší problém mám s touto deskou.
První řadovku prostě miluju, ale zde je to prostě jinak.
První píseň On The Air je pro mne nějakým ( nezajímavým ) klonem Who ještě ke všemu s divným zvukem.
Dále pokračují nálady jak od Genesis. Ty nejsou špatné, ale čekal jsem, že chce Peter dělat svou novou hudbu. Většina alba mne vrací k desce Jehně... ale to mi hlava nebere.
Je tu perla Indigo, ale to je dost málo.
Nevím zda bylo nutné do roka od 1st vydat další desku, ale mne vůbec neoslovila.
A plně se zde zjevil syndrom druhé desky.
A to v tom roce vyšly jiné silné desky:
Talking Heads nebo Díre Straits, Jethro Tull...
Desku znám od doby kdy vyšla, ale dodnes se s ní nemohu ztotožnit.
Zajímal by mne názor jiných pamětníků a vy ostatní mne prosím nekamenujte!
» ostatní recenze alba Gabriel, Peter - Peter Gabriel 2
» popis a diskografie skupiny Gabriel, Peter
Clannad / Crann Úll
Jak se člověk k takovéto hudbě dostane?
V mém případě za to může Enya. Když jsem zjistil, že pochází z hudebni rodiny (klanu),
tak jsem začal shánět nějakou nahrávku, a to jsem udělal moc dobře .
A jako první jsem objevil právě tuto desku.
Clanad vyšli z interpretace lidových písni a od nich se postupně dostali ke skládání, které ty kořeny nepopírá, ale využívá .
Poslech této desky se vyloženě hodí k náladě podzimních dní svou melancholií a tím, že ta hudba prostě plyne a umožňuje proměnit všední den v oázu klidu (alespoň na tu chvíli).
Na této desce se nachází mnoho důležitých ingrediencí, které velmi oceňuji:
Úžasné vokály - Máire alt a bratři k tomu dodávají vícehlasy ( slyśim tam i Enyu)
Instrumentace je výrazně akustická s jemnou basou a kytarou.
A je tu i krásná flétna, loutna atd.
Poslech této desky mne spolehlivě pozitivně naladí a uklidní.
Jediná chyba je v krátké stopáží, ale přísloví říká ´ Dobrého pomálu).
A rozhodně silných 5*
» ostatní recenze alba Clannad - Crann Úll
» popis a diskografie skupiny Clannad
Jethro Tull / A
´ A ´ ano i toto album má můj respekt.
Přesto jsem se k němu musel doslova proposlouchat.
Alba Tullů jsem vnímal v reálném čase jejich vydání, a to počínaje Aqualungem.
Áčku předcházela informace, že Anderson vyměnil obsazení kapely kromě kytaristy.
Dále ještě se uvažovalo vydat desku jako Ianův sólo projekt.
Nakonec vyšla pod zavedeným názvem, a to jí možná u fanoušků přece jen uškodilo.
Z mého hlediska je deska svým obsahem mixem nových a starých postupů.
Kupodivu se mi líbí většinou ty nové. Nejvíc mi vadí pojetí bicích nástrojů, které jdou jakýmsi jazz rockovým směrem.
U kláves mi vadí pouze, že někde nahrazují basovou linku.
Elektrifikované housle jsou pro mne asi nejzajímavější složkou nového pojetí.
Co se týče jednotlivych písní, oželel bych klidně Working John..., Black Sunday a 4 W.D.
Ostatní se mi poslouchají dobře a vlastně jsou předznamenánim následující
... The Beast... která je pro mne etalonem nové kvality J. Tull.
Mé hodnocení vychází z faktu, že tři z devíti písní nemusím.
Proto 3 *
» ostatní recenze alba Jethro Tull - A
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull
Pink Floyd / Meddle
Opět na začátku!!!
Tímto albem stanovili Pink Floyd novou úroveň kvality své hudby.
Vždy jsem byl odvázaný z prvních tří písní a pak také z Echoes.
Desku poslouchám již od jejího vydání v roce1971. A dostal jsem se do situace, že strana B této Lp se pro mne stala stranou A.
Zde si uvědomuji, že ta další alba jsou vlastně logickým pokračováním jejich náhledu na skládání písní ( až do Animals včetně ).
Takže tento hudební skvost je další má Deska desek a hodnotím
5 ( slovy Pět ) * ( hvězd ).
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Meddle
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
U2 / Under A Blood Red Sky (Live)
Někdy počátkem roku ´ 86 jsem se seznámil s deskou The Unforgettable... a její hymnické písně se mi dostaly pod kůži.
Nedlouho po té jsem si sehnal toto album a byl jsem chycen.
Deska mne velmi dráždíla krátkou stopáží, ale hudební obsah byl originální a velmi spontánní.
Je to vlastně best of v źivé podobě ( z předchozích tří řadovek ).
Gloria a Sunday bloody Sunday jsou fascinující rockové písně, ale ani ostatní v ničem nezaostávají.
A energie sálajíci z celé kapely je elektrizující- prostě hymnický rock ve stadionové podobě.
Takže jsem přijal jejich proklamaci Ty také ( U2 ) a začal sbírat jejich další desky.
Až do Actung baby ( včetně ) to prostě nemá chybu.
Hodnotím - velmi silné 4 hvězdy.
» ostatní recenze alba U2 - Under A Blood Red Sky (Live)
» popis a diskografie skupiny U2
Hughes, Glenn / Blues
... Co mohu pro tebe udělat, zazpívám ti blues...
To je útržek textu z této DESKY a zcela výstižný.
Nečekejte ovšem žádný výlet k deltě Mississippi .
Řekl bych, že Glenn se nejdříve prolétl vzducholodí a ta přistála v purpurovém oblaku na nějakém hard and heavy ostrůvku.
Tím jsem naznačil o jaký druh blues jde na této combackové desce pana Zpěváka.
Hned první song naznačí jak to jednou v budoucnu odpálí Black Country Communion.
A dále se v písních střídají nálady které známe od D.Purple nebo G. Moora, LedZepp
nevyjímaje.
Není to žádná všehochuť, ale Glennův osobitý přístup k rocku, blues a funky.
Na závěr jen zkonstatuji, že mne překvapila absence jakékoli recenze na tuto desku.
Nevadí jsem první a hlavně mne baví dlouhé roky.
Pro Glennovy fans je to základní kámen v diskografii .
Velmi silných 5 hvězd.
» ostatní recenze alba Hughes, Glenn - Blues
» popis a diskografie skupiny Hughes, Glenn
Electric Light Orchestra / A New World Record
I já pravověrný fanda hard a prog rocku mám někdy romanticko-melancholickou náladu,
a pak přijdou ke slovu i takováto alba.
E.L.O. Jsem zaregistroval někdy v roce 1973 s výraznou úpravou písně Rock over Beethoven, kde rockenrolový drajv podporovala sekce několika violoncell.
Hudba této kapely vychází z odkazu Beatles, zejména ve vicehlasech a stavbě písní,
doplněná mellotrony a violoncellem.
Tato deska je velmi svižná jízda rock popové muziky, kde si připadáte jak na horské dráze.
A písně Tightrope, Telephone line,, Rockária!, So fine... vám určítě rozproudí krev v žilách.
Je to zajímavý pohled z pozice 70tých let na hudbu šedesátek.
Album okupovalo hitparády a zajistilo si místo i v mé sbírce desek.
Maximální hodnocení nedám kvůli popové složce jejich hudby, 4* dám.
» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - A New World Record
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra