horyna - @ 18.04.2017 | #

O existenci jakýchsi Spooky Tooth jsem donedávna neměl sebemenší tušení. Na jejich stopu mne přivedl kolega Balů, ve spojitosti s kytaristou Foreigner, Mickem Jonesem. Zájem, který jsem v té době (cca před rokem) projevil byl pramalý, až náhoda a energické přehrabování se v konci 60. a začátku 70. let, tedy v době, kdy vznikala "ta nejlepší produkce" a kapely rostly jako houby po dešti, zapříčinily, že jsem v plné míře objevil i tyto velikány.

Krásně vyvedený remaster s boží fotografií na přebalu a kvalitní zvuk plně podtrhly mé očarování, pramenící z této desky. S. T. jsou jiní než jejich souputnící, mají v sobě zdravou neurvalost, drsnost a velkou energetickou hodnotu, znějí variabilně a značně progresivně. V kapele je zakořeněn konec šedesátých let v kapkách psychedelie. Dokáží napsat originální kompozice, které (mně osobně) padly okamžitě na míru. Harrisonův drsný vokál a Wrightův (hughesovský) výškáč k sobě perfekně pasují, nejfantastičtěji pak v energické vzpruze Evil Woman (tu znám jako cover od Quiet Riot, kde druhý vokál zpíval právě Glenn Hughes).

Album jsem si zamiloval celé, tak jak ho pánové zkonstruhovali. Waitin' For The Wind mě drapla okamžitě, refrén je geniální, ovšem z dvojky Feelin' Bad proudí emoce ještě silněji, vokály jsou parádní a akustiky nádherné. Soulová I've Got Enough Heartaches jde ve svém poselství ještě dál a "přečůrá" i podobné atmosférické poklady od Free, nebo Led Zeppelin. O E. W. jsem se už zmínil, pak je tu opratě držící temnota Lost In My Dream a Spooky Tooth se dotýkají nebes.

Melancholicky vyvedená harmonika, krásný kytarový tón a Harrisonův dobyvačný vokál, to je kompozice That Was Only Yesterday, dýchající koncem parního letního dne konce šedesátých let. Better By You, Better Than Me proslavil další známý cover, tentokrát z repertoáru Judas Priest, originál je ovšem daleko zajímavější, vyzrálejší a hlavně mnohem procítěnější. Hangman Hang My Shell On a Tree se loučí s koncem předchozího desetiletí v slzách.

Tak a teď honem na další Spokáče, cítím, že se z nich dá vytřískat mnohem víc a doma tak postavit další výbornou diskografii.

horyna @ 18.04.2017 12:38:58 | #
Balů: tobě patří prvotní díky za správné nasměřování (i když mi to ještě nějaký ten pátek trvalo), dále samozřejmě všem zainteresovaným ve společnosti Spooky Tooth, hlavně nedávné BULLBově recenzi, Petrovi G., hejkalovi atd.

Za Witness bych si dovolil zalobovat, byla druhou (opět na doporučení mr. Balů), kterou jsem pořídil a jsem rovněž spokojen. Samozřejmě, už to není takové to wow, jako v případě Spooky Two, ale jako povedená písničková kolekce funguje. Netuším, proč kapelu opustil L. Grosvenor (nejspíš osobní rozepře), ale M. Jones je dobrým nástupcem, přesto šla invence trochu stranou, spíš než rok vydání 1973, tipnul bych si třeba ročník 77. Dovolil bych si použít srovnávací kontrast S. T./Witness, řekněme-- Fragile/Tormato, Nursery Crime/And Then There..., nebo Moving Pictures/Grace U.P. Není již pravda?

Po rychlé nákaze druhou deskou jsem nelenil a zamířil, nebo mířím i na fošnu debutní, či zmíněnou Last Puff, které z katalogu S. T. řadím za nadstandard. Zbývající lp už mi nefungují.

JardaP: tvého názoru si rovněž velmi vážím, vnímam tě (tu) jako "pamětníka", který řadu desek jež vyšla, žažil v přítomném čase a chápu tedy, že případ Witness už zdaleka nepůsobil tak prudce jako kolekce č.2