pinkman - @ 15.10.2017 | #

Od rozpadu Led Zeppelin protekla řekou Temží už spousta kalné vody. Jejich návrat si přály milióny lidí po celém světě, které tihle muzikanti nikdy nepřestali fascinovat. Spolu tvořili silnou čtyřčlennou formaci, ve které se stal každý jedinec vyzrálou a silnou osobností s velkým hráčským apetitem. Jedním z důvodů, proč se kolem kapely vytvořil kultovní statut, byla tajemná duchovní aura která Plantovce provázela - na rozdíl od vyrovnané skladatelské kvality.

Led Zeppelin mají alba dobrá, ale taktéž mizerná a Houses of the Holy stojí někde těsně za křižovatkou, ale ještě stále na té lepší straně. Dvojice Page/Plant tvořila buď silné originály, nebo lascivní nedodělky. I ty jsou na zdejším albu přibaleny v podobě skladeb Dancing Days a The Ocean, i funky záležitost The Crunge byla tehdy zkouškou nervů mnohých fans. Zbytek je samozřejmě velkolepý, jenže ono "ale" u tohoto alba visí ve vzduchu stejně, jako u následujících i některých předešlých nahrávek LZ. Hledání nových principů kapele upřít nelze, jenže ne každý model se povede vždy vybrousit do dokonalého lesku.

Momentální TOP skladba: 7. No Quarter

EasyRocker @ 02.11.2017 08:34:26 | #
To je už všechno věc osobní preference. U mě stáli kvalitou, pestrostí a stylovým rozpětím LZ třídu nad DP, UH a vlastně i zbytkem hardrockové vlny. U velké většiny kapel jsem věděl, co s další deskou očekávat, LZ mě vždy ohromili a zaskočili něčím nečekaným. Je neskutečné (a dnes dvojnásob), že s tímhle přístupem, a fakticky s absencí singlů, prodávali desky v takových kvantech