Who, The - Who's Next (1971)
Reakce na recenzi:

K skupine The Who mám veľmi špecifický vzťah. Ako mám rád jednotlivcov (až na Townshenda, jeho gitarová hra ma ruší), tak ma celková produkcia necháva v stave, kedy netúžim po jej počúvaní. Pritom vizuálne ju milujem, páči sa mi filmová verzia Tommyho, naživo nemá chybu ani jeden z trojice Moon, Daltrey, Entwistle a dokonca aj gitaru týrajúci Townshend do toho skvelo zapadá.
Album Who’s next patrí do obdobia začiatku 70. rokov, kedy sa skvelej hudby rodilo ako maku, nuž nečudo, že o ňom jednoducho musím hodiť reč. Úvodná skladba Baba O’Riley sa uplatnila ako zvučka k nejakému súčasnému seriálu, ale jej sila tkvie predovšetkým v krásnom husľovom sóle. Naznačuje zároveň výrazné využitie klávesov. Tvrdšia hard rocková skladba Bargain nesie zároveň všetky črty „who-oviny“, takže nespoznať v nej skupinu by bola hanba pre každého rockera. Ako bonus obsahuje aj gitarové sólo. Mäkšia, akusticky podkreslená Love ain’t for keeping sa počúva veľmi príjemne, rovnako ako svižnejšia pohodovka My wife, ktorej dychy neprekážajú. Rádiovo vďačný slaďák/svižný song (podľa príslušných pasáží) The song is over prenecháva priestor piesni Getting in tune, ktorá je v kategórii podmanivých a spevných pomalých vecí vskutku vydarená. Podobne neurazí aj radio-friendly Going mobile. Vrcholom albumu je bezpochyby nádherná smútočná skladba Behind blue eyes. Mládež pozná vykastrovanú verziu jedenej z nedávnych „komercakožemetalorockových“ kapiel, originál však ponúka podstatne viac (viac hlasov, viac pasáží, napr. full forte rockovú medzihru). Album uzatvára ďalšia znelka novodobých amerických seriálov o kriminalite, a síce Won’t get fooled again. Je to taká klasická Who rocková záležitosť, neviem, čo k nej viac dodať.
Medzi bonusmi sa nachádza sedem nevydaných skladieb, dojem z albumu nekazia, takže ich vnímam pozitívne. Menovite vypichnem dravú hard rockovú skladbu Baby don’t you do it, ktorá stojí na bicích, čo je super. Presvedčivá vec je aj Naked eye. Rovnako „doorsovsky“ vyrevaná gradovaná a nekompromisná tvrďárňa Water nemá chybu.
S hodnotením je to pre mňa ťažké, dobrý album za 3,5 hviezd váhavo doplňujem na štvorhviezdičkovú záležitosť (za bonusy si to CD vydanie zaslúži, navyše, pichnúť do osieho hniezda vykladačov hviezd ma baví).
jiří schwarz @ 22.01.2017 01:53:35 | #
Když čtu tuhle recenzi, jen si říkám, jestli doznaná náchylnost k píchání do vosího hnízda je zrovna zárukou objektivity úsudku.
Objektivně ale je zde mylná informace, že mezi bonusy je 7 nevydaných skladeb (možná tím Hejkal myslel na původním LP nevydaných skladeb): 3 z nich, Pure and Easy, Naked Eye a Too Much of Anything, byly totiž vydány již na LP z r. 1974 Odds and Sods.
Patřím asi do Hejkalovy kategorie vykladačů hvězd, neboť Who's Next dle mého soudu patří do Top 50 alb rockové historie (osobně ho miluju, z věcí Who přece jen nejvíc). Jen strašně lituju, že se nepodařilo projekt Lifehouse, jehož je toto album podstatnou částí, dotáhnout do konce. Proto ty bonusy, které zmiňuje Hejkal, sem obecně patří (nadšený jsem z Water), ale ani tentokrát nebylo vše dotaženo do konce. Např. pocitově by měla v Lifehousu také místo i Put the Money Down (opět vydaná původně na Odds and Sods), zatímco zde přidaná alternativní verze Behind Blue Eyes je možná sběratelským kouskem (mě ale zajímá ta zdařilejší verze, což je, jako obvykle, ta původně vybraná), ale jaksi nezapadá do koncepce na CD restaurovat a posbírat dohromady věci z plánovaného Lifehouse projektu (o kterém se též píše v přiloženém bookletu).