lover-of-music - @ 30.06.2017 | #

Bylo to před 2 týdny, kdy jsem debatoval o hudbě s pár kámoši, kteří stejně o KVALITNÍ hudbě věděli prd. (Většinou jsem vedl dlouhé monology já). Už ani nevím jak jsme narazili na skupinu Queen, ale tolik pochvalných ód jsem ještě neslyšel. Prý: "Mercury je bůh, je to nejlepší zpěvák na světě, mají ty nejlepší písničky". Když jsem si vzpomněl na hrůzy jako We Will Rock You, I Want To Break Free nebo We Are The Champion, tak jsem jim to hned vyvrátil a byl jsem ten nejhorší já. (Jako vždy). Poté jsem to řekl mému učitelovi hudby a ten mi řekl, že Queen ze začátku byli výborní a až pak se dali do komerce. Doporučil mi právě album A Night At The Opera. Dokonce i má kámoška mi říkala: "Hej, poslechni si to. Je to fakt výborné". Tak jsem se k tomu donutil a už dopředu jsem si nedělal žádné iluze a viděl to spíš negativně. Pravda se od prvních tónů potvrdila. Převládá zklamání.

Death On Two Legs je pro mě nic neříkající nudná rockárna, která sice má jeden dobrý melodický motiv, ale celou skladbu to neutáhlo.
Lazing On A Sunday Afternoon, Seaside Rendezvous a Good Company jsou takové kabaretní nablblosti s dobrými instrumentálními výkony, které si stačí bohatě vyslechnout jednou.
Hodně vyzdvihovaná je tady I'm In Love With My Car, přitom pro mě je to jen další nevýrazná, nudná rockárna. You're My Best Friend a '39 jsou takové melodické průměry z nichž druhá má trošku country nádech. Nenudí to, ale ani nenadchne.
U skladby The Prophet's Song oceňuji ten originální nápad hrát si s vokály, ale mě nějak příliš nezaujal.
Konečně přichází Love Of My Life. Nádherná balada s procítěným Freddieho hlasem. A ta závěrečná harfa... Skoro jako staří Bee Gees.
Co se týká Bohemian Rhapsody, tak tady musím se skřípěním zubů uznat, že se jedná o opravdu nádhernou a výtečnou skladbu. A proč se skřípěním zubů? Protože tuhle píseň zná každý blb v okolí a to jí podle mě trošku shazuje. Kdyby nebyla tolik známá, určitě by v mém přehrávači hrála častěji a já bych k ní měl větší respekt.

Celkově je to tak na 2 a půl hvězdy, ale když si uvědomím, že v roce 1975 (rok, kdy zemřela hudba) už byla kvalitní muzika totálně v žumpě (výjimek je opravdu strašně málo), tak tady je to ještě na vcelku dobré úrovni a proto zaokrouhluji nahoru.

itchycoo @ 01.07.2017 18:59:47 | #
Na milovníka kvalitní hudby pasuje klasický citát: "Co to je za milého chlapce - za předčasně moudrého člověka?" Mám doma dvojčata "týnejdžry", ale rozhodně se písemně takhle nevyjadřují a se svými přátely komunikují výhradně přes Facebook. Na sto procent se nevěnují debatám o hudbě "stařečků", ta je opravdu nebere. V případě značky lover-of-music si s námi někdo opravdu ošklivě zahrává!

A abych se vyjádřil k albu. Hudba ovlivněná Tin Pan Alley a kabaretními představeními se objevila již na předchozím, třetím studiovém počinu Queen. Na Opeře ji slyším minimálně na třech kouscích a to mi připadá u kapely, v podstatě vycházející z tvrdého, až heavymetalového zázemí, jako přehnané. Za mě solidní tři a půl hvězdy, zaokrouhlené směrem dolu.

Petr Gratias ve svém příspěvku zmiňuje vliv Sira Paula (ve skladbě "39"), což považuji za velmi dobrý postřeh. Osobně si více važím následujícího Dne na závodech, tam mi kapela připadá jako nejkomplexnější a prakticky na vrcholu tvůrčích sil.

Pozdějšími alby Queen nezadržitelně míří směrem k pop rocku - šťavnatému, nápaditému a také patřičně komerčně úspěšnému, ale přesto pop rocku.