oř - @ 03.07.2017 | #

Předchozí recenze z pera neučesaného teenagerovského provokatéra, nebyla k desce A Night At The Opera příliš milosrdná. Je naší povinností zareagovat, připojit nezkreslený pohled a zohlednit fakta. Ne kvůli opravě jejího rattingu, ale pro smysluplnost a objektivní pohled budoucím generacím.

A Night at the Opera je čtvrtým a fakticky nejslavnějším albem britské skupiny Queen, které v roce 1975 kapela vyprodukovala společně s producentem Royem Thomasem Bakerem. Do té doby šlo o nejdražší hudební produkci. Svůj název dostalo podle stejnojmenného filmu komiků bratří Marxů a zahrnuje širokou škálu stylů, v čele s mega úspěšným singlem a největším hitem Queen, písní Bohemian Rhapsody. Celosvětový prodej tohoto alba dávno přesáhl hranici šesti milionů kopií.

Queen byli jedineční v umění propojování rozličných hudebních žánrů. Disciplíně, kterou načerpali u svých velkých vzorů Beatles. Vytvářeli zvukově bohatou, barevnou a invenčně strhující muziku. Skladatelsky šlo o nebývale dominantní čtveřici.

Další kapitolou byl zpěv. Nebyl to jenom Mercury, kdo táhl Queen vokálně do cíle. Byl sice hlasově rozpoznatelný, šel přes několik oktáv a především na koncertech na sebe strhával většinu pozornosti. Pěvecká síla kapely stála také na dalších dvou osobách s rozdílnou vokální technikou. To May a Taylor dávali kapele rozpětí doširoka rozevřených křídel Orla skalního.

Brian May připojil dvojici skladeb 39 (spolu s Bohemian aranžérsky nejsvůdnější číslo) a retro dvacátých let Good Company.
Bubeník Roger Taylor neskutečnou intenzivní bravuru I'm in Love with My Car.
Z Mercurym zpívaných sól zaujímá výsadní postavení okázalý rockový patos úvodní Death On Two Legs, jakási spojnice těch nejkvalitnějších atributů tvorby Queen. Pak je tady sentimentální dvojice z dob starých časů Lazing On A Sunday Afternoon a divadelní číslo Seaside Rendezvous. Procítěné beatlesoviny You're My Best Friend a Love of My Life(podle vzoru Let it Be) a samozřejmě monoliticky brilantní kus Bohemian Rhapsody.

Intelektuální talent čtveřice muzikantů z kapely Queen, dosáhl na noci v opeře vrcholu. Pohupoval se v nápodobných vesmírných výšinách, jako poletující komety seržanta pepře a čtvrtého bloku Led Zeppelin. To je fakt, ať se to mladým líbí, nebo ne.

dan @ 03.07.2017 11:49:14 | #
Člověk, který se o víkendu připojil na stránky Progboard, nemohl nezaregistrovat ostrou slovní kopanou, mezi domnělým uživatelem Lover of music a zbytkem světa. Udržel jsem fantazii na uzdě, pečlivě si všechno přečetl, abych byl schopný vydedukovat závěr celé téhle vykonstruované frašky.

Tento spor je jen jedna velká nafouknutá bublina. Žádný mladistvý uživatel toho jména neexistuje! Věřte mi, dnešní teenagerovská mládež, má naprosto odlišné vyjadřovací schopnosti, než tento nepochybně věkově zralý pán(který pro odlišení určitým osobám vyká)a nemá zapotřebí tímto stylem komunikovat.

Počátek hledejme u jmen Alenshore/Antony a jejich nenávistné nevraživosti, nebo je to milostná zhrzenost? To, že tu prvně jmenovaný momentálně dosazuje kapely(sice dnes progresivní), které kdysi uctívali černou magii, je věc druhá. Maník jménem Antony nenávidí zbytek světa, na svém druhém nicku se vydává za lovera a s potěchou očerňuje další desky, které mají ostatní rádi. Dělá to cíleně! Svými sáhodlouhými esejemi poukazuje na vysoký stupeň inteligence a spolikání všehudebního moudra, ale uvnitř je ... Zastává se sám sebe(lovera) a plive na lidi které nemá rád, jako jsou Progjar, PaloM a další. Účel světí prostředky a za odhodláním zbavil Progjara jeho fleku, jde jako buldok až nahoru.

Pro tento web je velmi degradující, že si zde zmiňovaný jedinec mastí ego. Alienshore je dnes dávno v klidu a nad věcí, nikoho neuráží a nepodhodnocuje.

Loverův/Antonyho názor není "jiný", je schválně posměšný, provokativní a degradující, především pak volba stylu a důraz na domělý věk pisatele. Zamrzet může fakt, že na něj osoby jako Voytus, tykeww, vmagistr a další klaďasi vůbec reagují. Oni to myslí dobře, kdežto dotyčný se jim pouze vysmívá.

Hanba tobě!