Petr Gratias - @ 17.02.2012 | #

David Bowie - velmi osobitá postava rockové historie. Performer, provokatér, divadelník... nositel dekadentního uměleckého názoru, který nebyl každému vždkcky po chuti. Dokázal jít protio proudu a dost riskoval - to bylo sympatické, ale zdaleka ne všechna alba bych osobně označil za zdařilá.
Young Americans jsem si pořídil hlavně ze zvědavosti. Byla tady osobitá coververze nádherné skladby Johna Lennona - Across The Universe, která se podle mě velmi povedla. Má mysteriózní atmosféru.
Pak je na albu skladba Fame - která má funkovou podobu a platila vždcky pro sběratele hudby Johna Lennona za nesehnatelnou raritu a tak zde byl důvod si album pořídit..... už také proto, že John zde nejen zpívá, ale i hraje na kytaru.
Bowie je také autorem známého citátu, který by mohl být na imaginárním (neexistujícím) hrobě Johna Lennona použit jako epitaf:

"John Lennenon je opravdový poslední originál. My ostatní to po něm už jenom rozmělňujeme!"

Bohužel zbytek alba mě hodně zklamal a přináší málo výrazné a místy nezajímavé skladby, občas zajímavě interpretované, ale nijak hlouběji se mnou nezavibrovaly.
A taky zde hraje zbytečně strašně moc hudebníků (byť známých a renomovaných jmen), ale hrají při zdi a bez většího entuziasmu a to mi vadí.
Tží hvězdičky za Across The Universe a Fame.

Jarda P @ 18.02.2012 20:11:44 | #
První deska Bowieho, se kterou jsem se seznámil na gymplu, byla The Man Who Sold The World. Dodnes ji mám od něj nejradši, hlavně díky hutné kytaře Micka Ronsona. Jeho tvorbu v první polovině 70. let považuji za zásadní, hlavně díky dalším albům Hunky Dory a Alladin Sane. Covery v Pin Ups mě nechytly, ale další Diamond Dogs považuji opět za výborné. Zato Young Americans bylo pro mě velké zklamání. Station To Station je jeho poslední deska, která mě zaujala, pak už mě Bowie přestal zajímat. Novovlné Heroes stejně jako další desky už pro mě nebyly poslouchatelné, takže jsem jeho tvorbu přestal sledovat.