Jan Šimek - @ 09.01.2008 | #

Reality mě chytlo hned na první poslech, považuji ho za jednu z nejzdařilejších Bowieho desek. Dostala mě hned úvodní New Killer Star, stejně tak i cover verze Pablo Picasso a Try Some, Buy Some, Never Get Old z reklamy na vodu Vittel, v níž byly připomenuty mnohé Bowieho vizáže, plačtivá The Loneliest Guy nebo rocková Reality. Pro mě je vrcholem alba Reality písnička Days. Za zmínku stojí i dvě singlové věci Waterloo Sunset a Love Missfile. Tak tedy Davide, čekáme na další album. Heathen a Reality ti nastavilo laťku hodně vysoko.

Matouš @ 03.09.2012 14:16:40 | #
Mám Bowieho hudbu opravdu rád. Fascinuje mě na něm jeho neklidné hledačství, nespokojí se zažitým a objeveným stylem. Má potřebu neustále objevovat něco nového a také to objevuje. Je inovativní a invenční (třeba za cenu lapsů) a to mám na hudbě rád.

Ale zatím poslední studiové album Reality ukázalo jak na tom Bowie opravdu je. Hned první pecka New Killer Star je celkem hitovka - typický Bowieho rukopis. Jeden čas to pořád běželo na Mtv. Chytlavý riff, chytlavá melodie, vysoce nadstandardní popík. Jenomže hned další Pablo Picasso působí nepatřičně chtěně. Poprvé až na tomto albu se mi stalo (u téhle skladby), že Bowiemu nevěřím jeho masku. A to je průser. Dál mě zaujme už jenom primitivně jednoduchý, ale pořád ještě působivý popík s hitovými ambicemi Days. Vypalovačka Reality je perfektně ZAHRANÝ rock. Právě na ní jsem si uvědomil, že Bowie v pravém slova smyslu Rocker vlastně nikdy nebyl. On rockera hraje a buď se mu to daří víc nebo míň. Je to razantní věc, není špatná. Ale zkušeného posluchače neoslní - není to zkrátka nic zázračného. Teprve poslední skladba celého alba Bring Me The Disco King je něco, co jsme v tak čiré podobě u Bowieho dosud neznali - barově najazzlé piano, které drží celou asi šestiminutovou skladbu v napětí naprosto excelentní hudby, která hraničí s genialitou.

Celkově: Zvuk - čistý popík, žánr - střední proud. Kvalitativně velmi nevyrovnané album s několika silnými momenty a na závěr úchvatnou skladbou.

Zklamáním pro mě bylo, že v některých chvílích na mě Bowie nedokázal působit přesvědčivě. Únava materiálu je na tomhle albu citelná.