horyna - @ 20.05.2018 | #

Věřím že každý progrockem ošlehaný fanoušek přišel alespoň jednou do kontaktu s předními představiteli tohoto žánru, kapelou IQ. Ta se na svém albu Ever sešla opět s původním zpěvákem Peterem Nichollsem a předložila jednu ze svých nejucelenějších nahrávek. Jedná se o do puntíku vyvážené album naplněné překrásnými harmonickými plochami a okázalou nástrojovou bravurou. Nejde o žádný nostalgický návrat artrocku sedmdesátých let. Uslyšíme hodně romantiky, nepatrný závan sentimentu, ale i postupné přemísťování hudebních myšlenek do ráznějších a rytmičtějších úseků, které mají v popisu práce desku oživovat.

Iq, Pallas, Pendragon a mnozí další tvoří už dlouhá léta druhou vlnu britského progresivního rocku a každou další nahrávkou se pomyslně předhánějí, kdo že trumfne toho druhého. Velice osvěžující je úvodní skladba The Darkest Hour, dvojdílná tajemná hvízdalice Fading Senses a četně promakaná epopej Further Away.

Iq jsou velká jistota, nostalgie i upřímný hudební pohled směřující stále vpřed. Ten jasně dokumentují poslední nahrávky souboru Frequency a The Road of Bones, které si se svými staršími bratříčky náramně rozumí a odkaz Ever posouvají vstříc budoucnu.

Mayak @ 20.05.2018 14:19:55 | #
Milujem všetky štúdiové placky IQ, aj obidva z obdobia Paula Menela, ale za vrchol tvorby kapely považujem s odstupom času albumy "Ever" a "Subterranea".
"Ever" je absolútny koncentrát, asi sekunda vaty, či nejakej slabiny ...
IQ oproti Marillion, Pendragon, či Galahad koncertujú pomerne veľmi skromne (10-15 koncertov ročne) a navyše obyčajne len na Ostrovoch, či v Západnej Európe, vo svojej histórii najbližšie hrali raz vo Viedni a 2x v Poľsku (Bydgoszcz a Inowroclaw) ... aj tak som ich videl 3x a je to excelentný zážotok ...