horyna - @ 03.12.2018 | #

Kdekdo může namítnout, že dvojka Ark je zkrátka lepší, přehlednější, umírněnější, poslechově dotaženější nebo jen hudebně pestřejší. Ano, já s ním budu v některých bodech rád souhlasit, ale skutečně silný progresivní masakr se odehrává už na jejich debutu. Sedm skladeb v délce padesáti minut je to nejlepší progresivní žrádlo, které si dotyčný jedinec závislý na technicky dokonalé muzice může vůbec přát pozřít. Tady se nedělají žádné kompromisy a trojice Lande/Ostby/Macaluso ze sebe ždímá pot jako stařičká pračka Whirpool motající v bubnu vaše propocené prádlo. Tohle je totiž nefalšovaná mega-progresivní jízda vytočená do těch nejvyšších obrátek, při které i nedávno jmenovaní Voivod se svým techno pojetím blednou jako na jaře právě rozkvétající třešeň zasažená návratem ranních mrazíků.

Největší podíl slávy si tady ukrojil bubeník John Macaluso, který svým precizním výkonem zastínil i hlavního kapelníka Tore Ostbyho. Jeho bicí souprava je zvukově malinko vytaženější a neskutečně technická hra, kterou na desce dominuje, prakticky nedovolí vašim slechům uhnout na vedlejší koleje, po kterých frčí další nástroje. Ne, samozřejmě Ostby je také fantastický a předvádí tu ještě vyšší kytarový level než v nedávno rozpuštěných Conception. Deska je prodchnutá jeho kompoziční genialitou, velkými melodiemi, úchvatnými riffy, jazzovými strukturami a zálibou v cizokrajném španělském koloritu.

A pak je tu ještě Jorn Lande stojící na začátku své kariéry. Je to jedna z jeho prvních a rozhodně nejlepších nahrávek. Pozdější sólové práce kolovrátkového typu se jen stěží můžou poměřovat s originalitou, jaké dostál právě v Ark. Zcela coverdalovský silově působící vokál tu roztahuje křídla v obrovském stylovém a frázovacím rozpětí. Je lahoda poslouchat jeho linky a sytě působící hrdelní barvu.

Mírně mi tu vadí jen decentně přebasovaný zvuk, který však nemůže zastínit velkého génia loci této nahrávky. Ten, kdo o sobě s hrdostí prohlašuje, že se cítí progrockerem, poslouchá technicky složitou muziku, a ve svém portfóliu přesto nemá obě nahrávky Ark, jako by nebyl.

jirka 7200 @ 03.12.2018 10:04:43 | #
horyno, horyno, tobě ten se ten Voivod pěkně zadřel za kůži :-)
Porovnávat totiž jinak vcelku zajímavě pojatou hudbu Ark s kanadskými inženýry je zhola nemožné. Každý vychází inspiračně z úplně jiných zdrojů, má jinou ideu i publikum. To je stejné, jako by jsi porovnával Rush s Jethro Tull. Obě kapely jsou řazeny do škatule prog rock, ale tím veškerá podobnost končí.

Co však porovnat lze, tak to je kvalita zvuku. Oproti Voivod zní prvotina Ark jako demo snímek. Nápadité (sic!) bicí a zpěv v Ark zcela dominují, kytary a klávesy jsou úplně utopeny v pozadí. Tento zásadní nedostatek notně album kvalitativně poznamenal, na repro soustavě je to velmi patrné, při poslechu na sluchátkách je již nahrávka pomalu neposlouchatelná.

Výrazně by pomohl remix, ale k němu se patrně nikdo nechystá.