jirka 7200 - @ 12.12.2018 | #

Francouzští Art Zoyd jako jedni z hlavních představitelů hnutí či stylu RIO nejsou oddychovou záležitostí, kterou si pustíte po náročném dni plném shonu a pracovních stresů. Na tuto zvláštní směs soudobé vážné hudby, industriálního rocku, minimalismu a free jazzu je třeba mít náladu. Za dobu své existence toto uskupení natočilo přes dvacet alb, které koncertně představilo po celém světě. Jedním z nich je i sedmidílná suita Berlin, ve které jsou použity úryvky textů z Shakespearova dramatu Macbeth.

Na albu najdeme dvě stěžejní skladby Epithalame a A Drum, a Drum, jejichž stopáž přesahuje dvacet minut. První je více ovlivněna minimalismem, skladba jako by dokreslovala děj nějakého válečného filmu - tišší pasáže, kde cvrliká syntenzátor v souhře s různými dechovými nástroji se střídají s údernějšími částmi s varhanami a mohutně znějícími perkusemi - přímo hmatatelně je cítit vzrůstající napětí. Ta druhá, která se skládá z pěti různorodě znějících úseků, má rockovější základ, je zde použito více elektronických nástrojů a repetitivní prvky a zpěv ve skladbě dají upomenout na slovinské Laibach. V podobném duchu zní i druhá skladba Baboon's Blood.

Tři části Petit Messe à l'Usage des Pharmaciens jsou jen takovými impresionistickými malbami, spíše zvukovými předěly mezi hlavními skladbami. Závěrečná Unsex Me Here je nejstravitelnější skladbou z desky, kdy do minimalistického podkresu varhan a smyčců zní melodický zpěv. Dokázal bych si tuto část představit v mnohem více rozvité podobě. Záležitost, která jistě nadchne i příznivce melodičtějších progresivních stylů.

Album po patřičně dlouhém vstřebání jistě dokáže zaujmout náročnější posluchače a je přístupnější než některé desky podobně laděných Univers Zero.

Unsex Me Here můžete ochutnat zde:
https://youtu.be/HH_iE6JJhdQ

Mirek Kostlivý @ 13.12.2018 17:57:32 | #
Skupina Art Zoyd byla jedna z mála z těch, která se k nám v 80. letech vícekrát dostala (asi že to byli Francouzi). Na jaře 1983 jsem si na ně zajel do Brna (ten koncert mám ještě nahraný někde na kotouči), v Praze kapela hudebně doprovázela slavný horor F.W.Murnaua "Nosferatu" (1922), což byl opravdu nezapomenutelný zážitek.
Je moc dobře, že si tu na ně někdo vzpomněl. Opravdu si to zaslouží.