Vojta - @ 18.11.2018 | #

Bohužel jediné album Flamenga, které vyšlo v roce 1972, je podle mě jedním z klenotů tuzemského bigbítu z let sedmdesátých a osmdesátých.

Na kvalitě albu přidávají jednak kvalitní texty z pera vynikajícího českého básníka Josefa Kainara (kromě skladby Stále dál, u které je autorem textu producent alba Hynek Žalčík) a druhak kvalitní obsazení: rytmika Erno Šedivý + Guma Kulhánek pracuje skvěle, zvuk kapely dotváří fantastické ságo a flétna, které obsluhoval Jan Kubík (v roce 1976 se podílel i na prvním albu Vládi Mišíka), jakož i hammondky Ivana Khunta, který také perfektně odzpíval již zmíněnou skladbu Stále dál (u které byl při nahrávání sborů použit Leslie box). Mišíkův fantastický zpěv snad netřeba zmiňovat.

Mezi mé nejoblíbenější skladby patří závěrečné trio Doky, vlaky, hlad a boty (kterou nahrála také skupina C & K Vocal), Stále dál a závěrečná pecka Kuře v hodinkách. Neméně silný je i Rám příštích obrazů. Albu není ani po víc jak pětačtyřiceti letech od vydání co vytknout, takže hodnocení je nasnadě.
*****

northman @ 20.11.2018 13:35:50 | #
Kuře v hodinkách vyšlo v době, kdy mě žádná tuzemská kapela s vyjímkou Plastic People of The Universe nezajímala, ale desku jsem si když vyšla koupil, jako artefakt. Je pravda, že má po těch letech poněkud archaický zvuk, ale je to ten správný bigbít s vynikajícími texty od Josefa Kainara. Jestli je to nejlepší rocková deska, o tom se dá pochybovat, ale rozhodně je to klenot spolu s takovými deskami jako Tomu kdo nás má rád, Etc 2, Město Er a Egon Bondy Happy Hearts Club Banned.