kneekal - @ 07.08.2007 | #

Tak začneme hitovkama.

„Pam Pam Pam“ začíná první track „I Feel Free“ a určitě jedna z nejlepších skladeb, kterou Cream kdy udělali. Fanoušci Claptona si zřejmě myslí, že jde o nějakou promakanou bluesovou skladbu, ale to jsou tedy na omylu. I Feel Free vévodí hlavně skvělý zpěv a velice zvláštní vokály, které dávají skladbě pořádný psychedelický nádech, kterému napomáhají i zahuštěné bicí, které jsou spíše v pozadí a taky piano, které zběsile vyťukává jeden tón. Clapton se ale pořádně vyřádí až v druhé skladbě „N.S.U.“ (zkratka znamená Non-specified Uretritis – souvisí to s močovými cestami), která ale také spadá do kategorie psychedelický pop a opět nám „Šlehačka“ dokáže, jak má ve svých řadách kvalitní vokalisty. Obě zmíněné skladby jsou původní tvorbou a proto se podíváme i na hodně zdařilé covery, protože Cream si půjčil (chcete-li přisvojil nebo ti radikálnější „ukradl“) plných 5 skladeb, která se na desce vyskytují.

Králem mezi těmito covery je skladba Skipa Jamese z 20. let 20. století „I’m So Glad“, kterou se Creamům podařilo přetvořit vskutku znamenitě a já ji pasuji za nejlepší skladbu desky. Další prastarou skladbou je i zle znějící blues „Spoonful‘“od Willie Dixona nebo „Rollin‘ and Tumblin‘“ hnaná dopředu zběsilou foukací harmonikou. Skladbu napsal legendární bluesman Muddy Waters (skladba mimochodem zazněla i pověstném „Unplugged“ Eric Claptona). O zbylých dvou coverech „Cat’s Squirell“ a „From Until Late“ jsou našel, že jsou tradicionály a opět velkou roli zde hraje foukací harmonika a v prvně jmenované také kytara mister Claptona.

Pokud chcete pořádné blues, tak Cream nabízí Sleepy Time, které je zatěžkané a hlavně ospalé přesně, jak název napovídá. Clapton opět řádí. Poněkud úchylná je skladba Dreaming, která nám znovu potvrzuje, jak je Jack Bruce skvělý zpěvák. Zbývá nám „Sweet Wine“ s fanfárovitým refrénem, zběsilým bubnováním Bakera a explozivním sólem Erica Claptona a zrovna v téhle skladbě mi nepřijde, že by své přezdívce mr. Slowhand dostával. Poslední skladbou je bubenická exhibice Ginger Baker s názvem „Toad“, která na koncertech dostávala obludně dlouhých rozměrů. Milovníci bubenických sól jistě ocení.

Na CD vydání této desky se vyskytují i dvě skladby navíc a jsou to „The Coffee Shop“ a neúspěšný první singl kapely „Wrapping Paper“, který se od typické tvorby kapely poměrně odlišuje klavírním motivem, jednoduchými bicími a swingových nádechem a dovedl bych si ji představit hranou bigbandem. Ke Creamu se sice moc nehodí, ale skladba to rozhodně špatná není.

Tak co jsme to vlastně slyšeli… V kapele Cream se sešli tři výrazné osobnosti své doby a dokázali svoji jedinečnost promítnout nikoli do vzájemných hádek mezi sebou (jak to v takových případech často bývá), ale do kvalitní a originální syntézy bluesu a psychedelického pop-rocku, která ani po 40 letech nemůže být nazývána nezajímavá nebo nudná. Hráčské umění? Může jen chválit.. Stejně tak si cením i umění vytvořit inovativní coververzi a ne jen přehrávání již daných postupů... Takže poctivé ****

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska Fresh Cream umístila na 101. místě.

Filozof @ 08.08.2007 07:58:41 | #
Kneekal
1) Je dobře, že to bereš v pohodě. Ani já ani Merhaut nechceme vyvolávat spory či mentorovat, ale prostě někdy cítíme potřebu uvést něco na pravou míru z pozice toho, že se o hudbu zajímáme déle (já) či ještě déle (Merhaut). Ani my se občas neshodneme (viz "přeceněné individuality" u Cream!!! - Uááá, Merhaute, to Ti ještě spočítám!!!- sahat mi na mé miláčky! :-) )
Jinak Jarda Merhaut o ní ví asi 100x víc, než já - díky věku i času, kolik tomu věnoval já ty možnosti zatím neměl. Ale zase se hodně orientuji na blues/blues-rock, což kolem sebe moc nevidím. V progrocku jsem stále začátečník.

2) K tomu Jirkovi Černému - potom je jediné vysvětlení, že jsi svoji formulacii načerpal z nějakých www stránek (píšeš, že zdroj Tvých info je hlavně net), kam to dal někdo jiný a ten to (možná podvědomě) “opsal” z knihy J. Černého. To je jeden z problémů netových zdrojů. Jsou velmi problematické a ani já ani Merhaut je nepovažujeme primárně za dostačující z mnoha důvodů. To je na delší debatu. Kdo to myslí s hudbou vážně, nemá jen net a MP3 v mašině, ale sbírá literaturu a originály (LP, CD).
Kdo má rád živou muziku, také chodí na koncerty a nevystačí s recenzema, sedíc doma na zadku...
V každém případě radši počítej s tím, že lidi tady mají načteno.

3) K blues. Sorry - mám asi potřebu se ho trochu zastávat. Dost mi dalo a tímto mu to vracím. Mám na to diametrálně odlišný pohled. Dlouho se pohybuji mezi bluesovými CD, knihami o blues, bluesovými festivali a pár bluesovými nadšenci. V poličce mám CD od více než stovky bluesmanů/buesových skupin. Blues a jeho pohled na věc mi přešel do krve, takže už jen použití slova “coververze” v blues vnímám jako nepatřičný prvek. V “našem ranku” se nepoužívá. Každý interpret i skupina v blues minimálně začíná tím, že hraje bluesové standardy. Rollin And Thumblin a podobné prostě hrál každý. Patří to k věci, hrají se i na společných jamech ap. Jinak to nejde. Často se objevují i na deskách a hodnotí se přínos daného interpreta k dané skladbě, instrumentační umění, zvládnutí bluesového feelingu, případná sóla a jiná obohacení skladby ap. Nebývá zvykem to označovat jako coververze. Prostě jedno z tisíce dalších provedení daného standardu. Často ani není možné určit, koho či čeho coververze by to byla. Původní interpret či autor nebývá znám, či je sporný. Mnoho skladeb má stejný původ v pravěku, kolovaly a vylupovaly se během desítek let mezi roky cca 1840 a 1920 a pochopitelně nejsou z té doby zachyceny. Na témže základě udělal Jefferson jednu skladbu a Leadbelly druhou, nebo použil nějaký bluesman tutéž hudbu a dodal jiná slova - skladbu jinak nazval a vydal pod svým jménem, nebo prostě se k autorství hlásí 5 různých country-bluesmanů. Pokud bys chtěl doporučit nějaké knihy o tom, rád to udělám.
Shrnutí: coververzí bývá označováno provedení interpretem skladby, která je výrazně spjata s autorem či nějakým předchozím interpretem. V situaci, kdy je pár skladeb (standardů) hráno každým z oboru toto označení postrádá smysl. A krádež je něco zcela jiného a nepatří to vůbec k této věci. Musela by nastat situace, kdy Cream bez svolení majitele práv a zaplacení poplatků skladbu hráli a vydali, nebo se prohlásili (např. uvedli na edsce) jako autoři - což je zcela o něčem jiném. To by se jistě u tak známé skupiny, jakou byla a je Cream vědělo. Těžko by si to mohli dovolit.

4) Ad diskuze. Já jsem pro. Diskutujme. Piš i ostřeji, neboj se projevit svůj názor, bez ohledu na mne či kohokoliv jiného. Recenze a dojmy jsou fajn, ale trocha oživení diskuzí semtam kolem nějaké vyhraněné recenze je podle mne k dobru věci. Nikdo z nás to nebere osobně a nijak se nehodlá povyšovat či naopak ponižovat. A že to každý vidí jinak, to všichni (snad) chápeme. A každý z nás si někdy zaslouží opravit nějako blbost, co napíše. U mne třeba sleduj věci, co píšu kolem hudebního zpracování skladeb - nejsem na rozdíl od Tebe muzikant, tak kontroluj, zda třeba nepíšu nesmysly tam. :-)