nowhere_man - @ 18.11.2009 | #

Môj najobľúbenejší album tejto formácie. Štúdiová aj živá časť sú bez chyby. Na štúdiovej časti žeriem absolútne všetko. Krásnu White room s nádherným refrénom a sólom Erica Claptona. Hoci, ako som napísal, necítim moc blues, tak ale Sitting on top of the world je pre mňa jedna z bluesoviek, ktoré ma chytili. Passing time s krásnou melódiou, akustická As you sai, ktorá mi strašne pripomína neskorší album Led Zeppelin III. Milá Pressed rat and warthrog, šlapavá Politician, pohodové Those were the days a Born under a bad sign. Záverečná šlapavá Deserted cities of the heart. Opäť tu majú svoje miesto aj bonusy: popovejšia singlovka Annyone for tennis (na reedíciach sa dávala na Goodbye) a alternatívna verzia Passing the time.

Živú časť otvára jedna z najlepších skladieb v repertoári Cream - Crossroads plná šlapavých sól. Zaujímavá je aj Traintime, taká improvizačka. No a Spoonful a Toad majú väčší náboj ako v štúdiových verziách.

Pre mňa No.1 z albumov Cream.

A k polemike pri tomto albume: Ringo Starr možno nie je najlepší bubeník na svete, ale vo svojej dobe bol skvelý a rozhodne dal svetu hudby viac ako Nick Mason ( a to tvrdím ako zarytý fanúšik Pink Floyd). A k progresivite Beatles - hudbu delím na tú pred Beatles a tú po Beatles.

Voytus @ 23.08.2011 15:56:54 | #
Petr Gratias: Everly Brothers i Beach Boys samozřejmě znám, poslouchám zřídka, ale uznávám. Práce s hlasy perfektní. A s tím o Elvisovi jedině souhlasím, i když řada informací pro mě byla nová. Nikdy jsem ho nemusel, ani se mi rock'n'roll v jeho podání moc nelíbí. Co si budem povídat, černošské pojetí je daleko živelnější, takže pro mě jsou daleko významnější Chuck Berry a Little Richard. Z bílých snad takový Jerry Lee Lewis, jinak mě ranný rock'n'roll vlastně moc nechytl, paradoxně. Je tam kopa dobrých songů, ale ta živelnost interpretům vesměs chybí - i třeba takový Bill Haley mi přijde dost umírněný. Ale asi je to tím, že 50. léta jsou dost vzdálená doba pro někoho, kdo je nezažil, takže to, co se mohlo jevit jako divoké a tvrdé se dnes, vzhledem k čím dál větší tvrdosti později vzniklých stylů, může jevit jako umírněné. A pokud jde o Cream, tak jednoznačně předběhli dobu, co album, to perla.