POsibr - @ 06.01.2018 | #

Nie veľa skupín sa so smrťou nosného člena (jedného z) popasovalo tak, ako to zvládli títo Austrálčania. Pol roka po februárovej smrti Bona Scotta v 1980om zomrela ďalšia legenda, John Henry Bonham z Led Zeppelin. A zatiaľčo britská vzducholoď svoju púť vtedy ukončila, austrálski elektrikári vstali z popola ako Fénix. Dokazuje to, že nie iba jedna voľba po takejto udalosti je správna, do hry tu vstupuje veľa okolností a je potrebné rešpektovať rozhodnutie členov kapely.

Čierny obal albumu pietne pripomína zosnulého Scotta, no nálada nie je trúchliaca. Uctiť si kamaráta a kolegu v zbroji sa dá aj ťažkotonážnym hudobným nádelom plným energie a sily, presne ako sme boli u kapely zvyknutí.

Dnes nebudem sodnovať jednotlivé skladby ani námatkovo, ide proste o kolekciu piesní, ktoré majú drajv, šťavu a zasiahnu vás ako prúd, rozhýbu telo a rozkývu hlavu. Lepší štart do dekády si človek ani nemohol priať, ide o fantastický hard rock, ktorý človeku dá motiváciu lepšiu než tisícovka Red Bullov.

S nahrávaním albumu sa spája zaujímava príhoda. Skupina sa rozhodla nahrať ho na Bahamách (z daňových dôvodov), ktoré však v tom čase zasiahla tropická búrka. Myslím si, že túto veternú smršť sa kapele podarilo zdarne skrotiť a pretransformovať do desiatky mimoriadne podarených skladieb.

Táto hudba sa na nič nehrá, je priamočiara a úderná, energická a cítiť z nej poctivé muzikanstvo. Je to proste rock!

jirka 7200 @ 07.01.2018 17:14:09 | #
AC/DC patří do zlatého fondu rockové muziky zrovna tak jako Rolling Stones, Beatles či Deep Purple nebo Genesis.

Bohatě prostřený stůl z rockové historie nám jako posluchačům nabízí mnohé, dle našich chutí. Někdo rád kaviár, někdo dušené jehnečí. Někdo pije pivo, někdo drahý koňak.

To platí i o muzice. Dle nálady si třeba já vychutnám u poslechové aparatury Genesis, Kaipu či Univers Zero. Na oslavě či v autě občas pustím AC/DC. Jejich muzika je přímočará, živelná a plná energie. Patří do klubů, na hlučné mejdany a večírky.

Asi před dvěma lety jsem navštívil v Německu výborný revival AC/DC. Malý klub pro 200 lidí, zahuleno, všichni fandové podupávali a popíjeli pivko. Výborní muzikanti málem k nerozeznání od originálu. Úplně me to strojem času přeneslo do sedmdesátek do australského pubu a říkal jsem si, tak takhle kapela začínala.

A uvědomil jsem si i něco dalšího. Dnes existuje nesčetně revival kapel, jenž těží z repertoáru tého hvězdy. Pár jsem jich slyšel, např. Riff Raff, AB/CD atd... Repertoár klasiků odehráli technicky bezchybně, Angus se školní taškou metal kotrmelce a poskakoval na jevišti předpisově a zpěvák v roli Briana s bekovkou na hlavě drtil mezi zuby text, vždy tomu ale něco chybělo.

Scházelo tomu totiž něco, co se nedá zapsat do not, ty poctivé muzikantské kořeny pravých AC/DC - rock ´n roll, boggie a blues tam chyběly, ten pravý feeling původních členů, který měli zažraný pod kůží i ve svém srdci. A svou hudbou žili.

Proto si myslím, že alba s Bonem Scottem (včetně Back in Black) jsou jedinečná a nikdo po nich štafetu nepřevzal. Dle mého názoru na Progboard plným právem patří.