john l - @ 12.09.2016 | #

Jako mladší ročník jsem transformaci, přerod, nebo možná kalkul části osazenstva Yes v Asii zažít nemohl a tudíž si ani nedokážu představit šok velké části příznivců, když jejich milovaní Yes po skvělém albu Drama prchli a vytvořili soubor dost rozličný a to pomprockovou Asii. Mám pompézní styl, nebo, chcete-li A.O.R. občas docela rád a uhlazená, aristokraticky znělá a oduševnělými velkými melodiemi napěchovaná hudba mi dokáže udělat radost, ale pouze a za předpokladu, že nezní pošetile a nabubřele otravně.

Deska jako celek splňuje požadavky tehdejší nové doby, na to, jak by mělo vypadat melodicky dotažený, oddechový album. Pro začátek bych z něj ovšem vyjmul hit Asie č.1 skladbu Heat Of The Moment, která mě nikdy pod vousy nešla, vlezlá, příliš jednoduchá melodie, na mě působí až senilně. Naštěstí noblesní klávesky v Only Time Will Tell přivádí kapelu domů, tam, kde jí to rozměrově sedne a dobře hraje. Dynamika Sole Survivor šlape výborně, stějně jako (tvrďárna) Time Again s parádním Palmerem a dokonalým sólováním S. Howea. Mezi top skladby počítám Wildest Dreams, kde mě Wetton ujistí o svých pěveckých kvalitách a osmičku Cutting It Fine progresivní melodickou Yesárnu.

S nahrávkou jsem obeznámen už dlouhé roky a hlavně v kytarách tam staré kvalitní Yes slýchávám častěj než dřív.

Balů @ 12.09.2016 13:30:39 | #
Jistě - docela povedená deska.

Ale určitě nezaplnila díru po aktuálně rozpadlých YES, Steve Howe odevzdává velkou kvalitu, ale Yes to nejsou.

Bohužel nalodění dua Buggles na palubu Yes způsobilo rozpad.
Video killed The art music Star !!!

Triviální klávesy G. Downese nemohly zastoupit Wakemannovu hru!