john l - @ 12.09.2016 | #

Jako mladší ročník jsem transformaci, přerod, nebo možná kalkul části osazenstva Yes v Asii zažít nemohl a tudíž si ani nedokážu představit šok velké části příznivců, když jejich milovaní Yes po skvělém albu Drama prchli a vytvořili soubor dost rozličný a to pomprockovou Asii. Mám pompézní styl, nebo, chcete-li A.O.R. občas docela rád a uhlazená, aristokraticky znělá a oduševnělými velkými melodiemi napěchovaná hudba mi dokáže udělat radost, ale pouze a za předpokladu, že nezní pošetile a nabubřele otravně.

Deska jako celek splňuje požadavky tehdejší nové doby, na to, jak by mělo vypadat melodicky dotažený, oddechový album. Pro začátek bych z něj ovšem vyjmul hit Asie č.1 skladbu Heat Of The Moment, která mě nikdy pod vousy nešla, vlezlá, příliš jednoduchá melodie, na mě působí až senilně. Naštěstí noblesní klávesky v Only Time Will Tell přivádí kapelu domů, tam, kde jí to rozměrově sedne a dobře hraje. Dynamika Sole Survivor šlape výborně, stějně jako (tvrďárna) Time Again s parádním Palmerem a dokonalým sólováním S. Howea. Mezi top skladby počítám Wildest Dreams, kde mě Wetton ujistí o svých pěveckých kvalitách a osmičku Cutting It Fine progresivní melodickou Yesárnu.

S nahrávkou jsem obeznámen už dlouhé roky a hlavně v kytarách tam staré kvalitní Yes slýchávám častěj než dřív.

Jarda P @ 13.09.2016 05:58:18 | #
Kde zpívá a hraje Wetton nikdy nechybí dobrá hudba. První 3 desky Asie se mi ale brzy oposlouchaly a dnes se už k nim nevracím. Kupodivu mám raději trio desek Phoenix-Omega-XXX. Éra bez Wettona jde ale zcela mimo mě.