Black Sabbath - Paranoid (1970)
Reakce na recenzi:

Nuže, tohle album sice nepatří mezi ty desky, které bych poslouchal dnem i nocí a vkleče se každou hodinu klaněl před jejich obalem, ale myslím si, že se jedná o solidní počin solidní hard-rockové kapely, plný velice zajímavých a osobitých skladeb, které ani po 43 letech od vydání nevyčichly, ale naopak stále voní ryzím muzikanstvím a elánem.
Tato má slova dokazuje hned otvírák, WAR PIGS, monumentální tvrdá skladba, jíž dominuje Ozzyho ostrý vokál, bez něhož si tuto skladbu ani neumím představit. Text není sice žádná velká poezie, ale má to v sobě jakous takous sílu, a hudební doprovod je fakt slušný, vyzdvihuji především Iommiho práci s kytarou (pravda, nepatří mezi nejlepší světové hráče, ale jeho styl je nejen díky jeho typickému ladění velmi originální a člověka vždycky potěší). Následuje titulní píseň PARANOID, velice dobrá věc, sice po hudební stránce vlastně hrozně jednoduchá, ale tím vlastně velice krásná (doporučuji si ji poslechnout ráno, když nejste ještě dokonale probuzeni, tohle vám v tomto nesnadném úkolu určitě pomůže). Po této dvouminutové smršti nastává až překvapivé zklidnění, PLANET CARAVAN, moje asi nejoblíbenější sabbathovka. Je důkazem toho, že kapela umí hrát i jinak, než jak se zapsala, že dokáže stvořit jemnou, tklivou píseň se snovou, až psychedelickou atmosférou, jež nepůsobí ani vlezle, ani kýčovitě, naopak se člověk rád vnoří a nechá se jí ukolébat. Jaký je o to větší šok, když poté vplujeme do starých vod se skladbou IRON MAN, dokazující, že i o postavičce od Marvela se dá napsat naprosto skvělá vodvazovka, jejíž kvalita je dodnes nezpochybnitelná (jó, Jethro Tull se nejsou, ale má to suprové grády)
Druhá deska potlačuje ve stejné úrovni. Nářez ELECTRIC FUNERAL a výtečně vypointovaná HAND OF DOOM, kterou zdobí podle mne asi ze všech fláků od tohohle britského souboru nejlepší text, vždy pohladí na duši a osladí smutný den prog-rockera. Totéž se dá říci o instrumentálce na úrovni RAT SALAD a taktéž o FAIRIES WEARS BOOTS, vynikající písní, která ukončí tuhle velice dobrou desku, která sice nepatří mezi mé srdcovky, ale dát jí méně než pět bodů by bylo velice nespravedlivé, nebot´ se jedná o jedno z nejdůležitějších alb ve vývoji rockové hudby, jejíž význačné postavení by se mělo respektovat. Black Sabbath jsou prostě součást bigbítové šlechty!
Cossack @ 02.06.2013 11:34:35 | #
Tak, tak, metal je větev na stromu hard rocku… (Takže by ten název vlastně ani nemusel existovat, stejně je to hard rock).
Pokud jde o tu bluesovou složku, naprosto souhlasím (jak je vidět výše), jen myslím, že absolutní nula tam není nikdy (byť se jí to někdy blíží sebevíc); ale to už je jen takový detail… ;-)
A z mé strany by to stačilo, neboť vše podstatné již zaznělo. Škatulky pomáhají trochu utřídit to obrovské kvantum muziky a orientovat se v něm, ale je jasné, že nejsou stoprocentní (už jen kvůli překrývání se), proto bych z toho určitě „nešílel”.
Dělení hudby na líbí/nelíbí je pro mě podstatnější.