EasyRocker - @ 31.10.2011 | #

I na pětatřiceti minutách předvedli Black Sabbath na rok 1971 skutečně zničující explozi. Už úvodní asfaltovitý riff klasiky Sweet Leaf napoví, o čem to celé bude - enormně temný, zahuštěný kytarový zvuk, do toho parádně proplouvající baskytara - slyš třeba hned druhou, přece jen přímočařejší a hitovější After Forever. Krátká instrumentálka Embryo je předzvěstí dalšího zničujícího metalového uragánu, když v Children of the Grave Iommi vybalí jakoby nic další tuny těžkých riffů. Druhou instrumentálkou je klasicizující Orchid, otevírající cestu dusajícímu riffu další poněkud opomíjené, ale excelentní Lord of This World. Solitude je pak nádherným výletem kamsi zcela mimo, zdá se, že pokračuje přesně tam, kde Planet Caravan skončila. Další z řady nezapomenutelných experimentů na prvních deskách kapely. Into the Void je pak dalším dokonalým Iommiho riffostrojem a esencí všeho, co se mi na Master of Reality tak líbí. Sevřenější, temnější desku až kapela nenatočila, a jsem za tenhle lexikon kytarového riffu rád. Ať chci, jak chci, nenacházím tady slabší místo. Znovu za plný počet.

The Paul @ 03.11.2011 11:40:13 | #
Cossack: Prepáč, ale dať na jednu LP 60 minút hudby je zverstvo... natlačiť sa to dá, ale musíš spraviť mnoho kompromisov a potom tak aj vyzerá výsledný zvuk... Ak je v nahrávke mnoho tichých pasáži, alebo málo nástrojov (napr. len jemný klavír) tak je možné nahrať aj 60 minút bez zásadneho vplyvu na kvalitu, ale v prípade tvorby Balck Sabbath by to proste nefungovalo...