oř - @ 10.08.2018 | #

Dnes si to dokážeme jen těžko představit, ale zkuste se vžít do kůže fanoušků Yes, King Crimson, Uriah Heep a dalších kapel, kterými prošli tři hudebníci, jež posléze vytvořili soubor Asia a v roce 1982 předhodili dychtivým příznivcům takto orientovanou desku. Každý čekal pokračovaní Going nebo Drama a teď zůstal jako opařený. Geoffa Downese jsme naštěstí poznali na posledním prog-rockovém albu Yes Drama, protože přijít tento disco-floutek rovnou do Asia, asi by tu kapelu mnozí příznivci starých časů ukamenovali zaživa. Po třiceti letech a možná už po první desetiletce, se pohled na jednu z prvních superskupin změnil. Dnes dokážeme akceptovat daleko horší hudební ohyzdnosti, tudíž nám první produkce Asia nepřipadají vůbec zlé.

Pořekadlo tvrdí, že železo se má kout dokud je žhavé. Necelý rok po Asia vychází druhé album Alpha a doslova kopíruje model, vytvořený několik měsíců před ním. Nebojte, Alpha není jenom stínem svého slavného předchůdce. Prodejně sice ano, přeci jenom zvědavost okolí už neměla takovou sílu a ti, co byli jejich hudbou zklamáni, podruhé neinvestovali, písně jsou ale stejně povedené a občas dokonce rockově dravější. Howe jde stranou a největší porce hudby je převedena na Downese. Ten se stává hlavním skladatelem a ústřední postavou Asia.

Alpha je důstojným pokračovatelem toho, co bylo před rokem započato, ale tradice progresivní muziky vzoru Yes je minulostí. Stejně nedovedu pochopit, že hráč takových kvalit, jakým Steve Howe byl, dokázal přijmout takovouto platformu.

Pegas @ 10.08.2018 22:52:24 | #
Progrockeři jsou často pěkní zaslepenci ;-) Chápu, že kdo čekal klon Yes nebo King Crimson byl zklamaný, ale to je jeho problém. První tři desky Asia jsou famózní a i při té "jednoduchosti" a přístupnosti poprockovému publiku je v těch skladbách, kromě mnoha výborných melodií, také hodně virtuozity. Dřív jsem měl trochu méně oblíbené třetí album Astra, ale už dlouho ho beru do té zlaté trojky. Sice zní trochu moderněji, ale je tam plno výborných věcí. Nové skladby na Then & Now už naznačují, že to přestává fungovat. Ale další období s Johnem Paynem a pak ještě projekt GPS mám také dost rád a vrcholem je Aura. Letošní Dukes Of The Orient už je však také spíše nostalgickou vzpomínkou. S reunionem šla kvalita hodně dolů a moc mě to nebaví. Nelíbí se mi ani to ignorování Paynovy éry a řeči o té pravé Asia (úsměvné zvlášť po odchodu Howea, i s přihlédnutím k účasti Howea i Palmera na deskách s Paynem), ale to naštěstí na hudbu nemá vliv. Ale zase jsem měl možnost vidět Asia v původní sestavě naživo. Asia do reunionu je moje srdcovka, především ta první tři alba, a je mi jedno, co si o tom kdo myslí, mě to dosud neomrzelo. Sólového Wettona moc neznám, tam už je to tak půl napůl, ale Rock Of Faith se mi líbí a stejně tak i koncerty, co jsem viděl, vydal jich celkem dost a hrál věci Asia, sólové i od King Crimson. Často čtu v nějakých recenzích na různá alba, že to zní jako Asia, ale většinou ta přirovnání nechápu, protože mi to připadá hodně vzdálené. Kvůli obalům stojí za to mít samostatné desky, ale komu na tom nezáleží, tomu bych doporučil 2CD výběr Gold. Tam sice obal zajímavý není, ale nejedná se o klasickou best of kompilaci, neboť tamjsou první tři alba kompletní, včetně nových skladeb z Then & Now, singlových B stran a v podstatě snad vše z toho období.