oř - @ 05.09.2018 | #

Po druhé desce Alpha se začala sestava hvězdných Asia drolit zevnitř. Mezi čtyřmi hudebníky docházelo k častým sporům a odchody a návraty zpěváka Johna Wettona, kterého na chvíli nahradil Greg Lake (zajímavé spojení, škoda, že nevydrželo), nakonec vyústilo v odchod Steva Howea. Jeho nástupcem se stal kytarista švýcarských rockerů Krokus Mandy Meyer. Deska, jejíž počáteční písmeno začíná ikonicky opět na A, dostala název Astra. Zdobí ji překrásný, opravdu povedený futuristický obal, do kterého když se za poslechu hudby ponoříte, ocitáte se v jiné dimenzi, v jiném světě.

Na úspěch svých předchůdců však Astra ani v nejmenším nedosáhla. Dostala vlažnou propagaci a odborná kritika si na ni pořádně smlsla. Znechucená kapela byla roku 1986 rozpuštěna a s vyjímkou výběrovky Then and Now, na které byli i tři nové kusy, na dlouho uložena k ledu. U valné většiny publicistů a fanoušků je deska Astra nenávratně zatracena. Ani já jsem ji dlouho předlouho nedokázal patřičně ocenit a odsouval ji na třetí kolej za eponymní debut a výbornou dvojku. Situace se otočila poté, kdy jsem si toto dílo po dlouhých letech připomenul a překvapením nevycházel z údivu, o jak strhující desku se jedná.

Zvukově ostřeji laděná Astra obsahuje celou řadu dynamických songů s bytelně klenutými melodiemi. Mezi trapné popiny, které už dlouho zabírají pozici na chvostu desky, počítám hitově otravnou Voice of America a prázdnou Hard On Me. Zbytek alba, což je osm záseků, dostalo mnohem detailnější a méně prvoplánovou podobu. Najdeme tady skvělé energické dupárny Go a Too Late. Překrásné Wishing a Love Now Till Eternity a nezkrotně progresivní eposy Countdown To Zero a Suspicion. Příliš nevadí ani Rock And Roll Dream a sci-fi konec s After The War doprovází působivá vizáž.

Domnívám se, že jde o důstojné rozloučení původních Asia s osmou dekádou. K dobru jim dávám pět bodů, trošičku nadstavených, ale upřímných. Kdyby tak dobře hráli také dnes.

Pegas @ 09.09.2018 13:55:36 | #
Asia strčí do kapsy mnoho nadhodnocených progrockových kapel a progresivní ve smyslu toho slova tady nebude půlka interpretů, možná ještě víc, a u těch ostatních to nebude platit pro celé diskografie. Desky po reunionu jsou znatelně slabší, a ani jako fanouška Asia a Wettona mě vůbec nezaujali. Ta hudba zní komerčně, je silně melodická, skvěle zahraná a zaranžovaná a oproštěná od zbytečností. Nic přeslazeného ani popík. Vysoké hodnocení si zaslouží, rozhodně to má svoje kvality. Pokud s tím má někdo problém, tak má smůlu a může jít dál. Kdo ví, jestli si fanoušci kapel, ze kterých muzikanti v Asia přišli, sami jenom něco nevysnili a neměli by si nadávat spíš sobě. Ale ono je obecně módní shazovat populární věci, které mají hodně fanoušků a ještě se prosadí komerčně. Už nekolikrát jsem se utvrdil v tom, že progrockoví fanoušci jsou někdy dost zaslepení a netolerantní, přítom právě u nich bych čekal větší otevřenost. Asia je mnohým trnem v oku, ale pak jim stačí stačí předhodit klávesové sólo, natáhnout stopáž skladby a hned je to strašně progresivní (viz třeba mnohé recenze na Progarchives), i když stokrát omleté (případ pousty progmetalových kapel)... Mimochodem, tipy na podobné kapely, kde to opravdu tak funguje jako na prvních deskách Asia jedině uvítám.
Mně by víc než vysoké hodnocení jakékoliv desky/kapely zaráželo spíš to, že to kritizuje někdo, kdo se sám přizná k tomu, že to vlastně ani neslyšel.