horyna - @ 15.03.2016 | #

Nikdy jsem nepatřil k kdovíjakým obdivovatelům Jetho Tull a znalcům už vůbec ne. Postupně jsem jejich hudbu objevoval a ta mi s každou chvílí strávenou v jejich společnosti začínala pomalu a jistě učarovávat. Přesto jsem si vystačil s řekněme základními položkami jejich dost nabitého katalogu. Až nedávo přišla chuť a chvíle poohlédnout se po některém z dalších jejich milníků. Nebudu zastírat že na této cestě pomohli mi stránky pro tento účel nejvhodnější a to tyto:-) (jako už mnohokrát). Podle zde prezentovaných recenzí (s důrazem na 70-léta) vybíral jsem pečlivě a s pomocí ukázek z netu jsem zaměřil svoji pozornost k této fošně.

Spokojenost byla v očekávání, ovšem že to bude až taková chuťovka, to jsem tedy netušil. Byl jsem ohromen od prvních chvil a s každým dalším poslechem (a že jich už bylo) stával se zážitek intenzivnějším. Řekl bych že album je jiné, možná až zcela jiné od jeho dvou služebně mladších nástupníků s kterými jsem na začátku tak nějak desku chtěl poměřovat. Těžko se mě to v tomto případě vyjadřuje, ale je to nejspíš celková (místy až posmutnělá) nálada alba, která dělá z tohoto skvostu unikát a i snad ještě větší nástrojová rozmanitost a skladatelská preciznost.

Už fantaskní flétnový úvod s připojujícím se klavírem, jež poté prostupuje celou skladbou, dávají tušit že se bude dít něco mimořádného. S Nothing To Say vstupuje do hry klasická kytara, která bude na tomto albu znít velice často a z které jsem vždy tak ohromen. Hypnotický riff prezentující skladbu Son patří k nesmrtelným, stejně jako melancholická atmosféra jež zde funguje na mnoha místech, mimo jiné třeba v sedmé A Time For Everything? Mezi nejoblíbenější patři především čarovná miniatura s božskou flétnovou melodií-Inside, pro mne vrchol desky společně s navazující Play in Time v pulzujícím tempu.

S Benefitem je spokojenost převeliká, kus poctivého muzicírování které se teď už tak často nevidí,tehdy bylo zcela na místě. Ach, ta doba.

Mirek Kostlivý @ 15.03.2016 16:51:19 | #
Když jsem toto album a Stand Up slyšel poprvé před 45 lety, tak jsem dlouho váhal, které z nich je kvalitnější. Nejdříve vyhrávala dvojka, později se mi více líbila trojka, dneska bych už je dal na stejnou váhu.
A ta doba 1. poloviny 70. let byla opravdu neuvěřitelná. Každou chvíli vycházela nějaká kvalitní muzika, balast jsme většinou vůbec neposlouchali. I když bych nezatracoval ani dnešní dobu. Však i v naší hitparádě se občas objeví neznámá kvalita, která za tou dobou 70. let v ničem nezaostává. Je pravda, že jí je na druhé straně jako šafránu.
Ale kdo hledá, najde!