horyna - @ 15.03.2016 | #

Nikdy jsem nepatřil k kdovíjakým obdivovatelům Jetho Tull a znalcům už vůbec ne. Postupně jsem jejich hudbu objevoval a ta mi s každou chvílí strávenou v jejich společnosti začínala pomalu a jistě učarovávat. Přesto jsem si vystačil s řekněme základními položkami jejich dost nabitého katalogu. Až nedávo přišla chuť a chvíle poohlédnout se po některém z dalších jejich milníků. Nebudu zastírat že na této cestě pomohli mi stránky pro tento účel nejvhodnější a to tyto:-) (jako už mnohokrát). Podle zde prezentovaných recenzí (s důrazem na 70-léta) vybíral jsem pečlivě a s pomocí ukázek z netu jsem zaměřil svoji pozornost k této fošně.

Spokojenost byla v očekávání, ovšem že to bude až taková chuťovka, to jsem tedy netušil. Byl jsem ohromen od prvních chvil a s každým dalším poslechem (a že jich už bylo) stával se zážitek intenzivnějším. Řekl bych že album je jiné, možná až zcela jiné od jeho dvou služebně mladších nástupníků s kterými jsem na začátku tak nějak desku chtěl poměřovat. Těžko se mě to v tomto případě vyjadřuje, ale je to nejspíš celková (místy až posmutnělá) nálada alba, která dělá z tohoto skvostu unikát a i snad ještě větší nástrojová rozmanitost a skladatelská preciznost.

Už fantaskní flétnový úvod s připojujícím se klavírem, jež poté prostupuje celou skladbou, dávají tušit že se bude dít něco mimořádného. S Nothing To Say vstupuje do hry klasická kytara, která bude na tomto albu znít velice často a z které jsem vždy tak ohromen. Hypnotický riff prezentující skladbu Son patří k nesmrtelným, stejně jako melancholická atmosféra jež zde funguje na mnoha místech, mimo jiné třeba v sedmé A Time For Everything? Mezi nejoblíbenější patři především čarovná miniatura s božskou flétnovou melodií-Inside, pro mne vrchol desky společně s navazující Play in Time v pulzujícím tempu.

S Benefitem je spokojenost převeliká, kus poctivého muzicírování které se teď už tak často nevidí,tehdy bylo zcela na místě. Ach, ta doba.

Snake @ 16.03.2016 09:09:00 | #
První dvě alba neznám, takže teprve Benefitem začíná moje sbírka Jethro Tull. Mám ho rád, ale poněkud větší dojem na mě dělají desky následující - "Aqualung", "Thick As A Brick", "Living in the Past", ale i "A Passion Play". Je tady několik výborných skladeb, líbí se mi především dvojka Nothing To Say, hned následující, výtečným klavírním doprovodem opatřená Alive And Well And Living In, nebo vytříbeně melodická Inside. Naopak, jestli mi něco dere nervy, tak ty studiové hrátky v jinak pěkně zemité Play In Time.

Dal bych tři a půl, ale protože tu možnost nemám, tak za čtyři.