steve - @ 26.05.2017 | #

Catfish Rising je špatné a slabé album Jethro Tull, vůbec bych se nezlobil, kdyby nikdy nevyšlo. Nebojím se mu přilepit nálepku jednoho z nejslabší počinů Andersonovi party. Rozhodně bych neřekl že nahrávce chybí nápady, nebo pestrost. Spíš je to prapodivná kaše, nevalné chuti, připečená, trochu smrdutá a připálená. Anderson míchá blues s jazzem, pop s country a vždycky z toho vyleze kočkopes.

Rockový otvírák This Is Not Love má s J.T. hodně málo společného, ale budiž. Dvojka Occasional Demons patří k nejlepším na desce, pocit starých Tull se přelévá z ucha do ucha a Barre je skvělej. A dál, už toho moc nezbude, za zmínku stojí snad výpravná záležitost Rocks On The Road a blues staré školy Still Loving You Tonight. Věci jako Sparrow On The Schoolyard Wall, Thinking Round Corners, nebo Doctor To My Disease nejsou vůbec důstojné znčky J.T. a působí jako pěst na oko. Poslouchat je častěj, dostanu nejspíš žaludeční potíže.

Když dokázali Tull usmažit "tohle", museli být buď v rauši, totálním rozkladu, nebo se jim protáčela lebka jako sekundovka na budíku ze všech těch klima změn okolo. Bon Jovi zničehonic zamrzla voda v chladiči po odjezdu z New Jersey a mimina se začala drápat za dolarovkama uprostřed bazénů.

Okolí, se kterým se Jethro Tull za ručičky nikdy nedrželi, bylo mega-dekadentní a tempo už zkrátka neudrželi, vlastně ho ztratili někdy po Broadsword.

horyna @ 26.05.2017 19:25:52 | #
Vlastním verzi se 14-ti skladbami a konec desky mě už absolutně nebaví. Podíval jsem se na wiki, kolik skladeb má mít origo kus. Nahráno jich bylo deset, sice je desátá Gold-Tipped Boots, Black Jacket and Tie, ale moc rád ji vyměním za oblíbenou White Innocence a poslouchám tužíž desítku dobrých skladeb. Takhle mi zní deska mnohem uceleněji a kromě nějakých vycpávek uprostřed nemám potřebu nic přeskakovat. Dal bych 3,5*

Recenze je krapet drsnější, ale spojení chladiče z New Jersey s miminem v bazénu, mě dostalo na kolena. Ono, to tak nějak vlastně bylo.

A na budíku většinou sekundovka není :-)