horyna - @ 21.02.2019 | #

Pouštět si desku Notes From the Past švédských Kaipa, je jako se vracet do časů těch nejlepších nahrávek kapely The Flower Kings. A právě monster-progresivní bouře Unfold the Future, vyšla v témže roce jako comebackové album Kaipy. Ta se na scénu vrátila po dvacetileté(!) přestávce a rovnou svým nejsilnějším (subjektivní názor) albem. Dlouho jsem tuhle severskou partu vnímal jako "Stoltův bočňák", kterým jsem si nechtěl rozřeďovat už tak dlouhou a časově náročnou řadu alb jeho mateřské kapely. Nakonec tyhle předsudky vzaly za své a Kaipa si dnes klestí nelehkou cestu mezi ty nejšpičkovější progresivní počiny domácí fonotéky.

Stoltův výkon je jedinečný, přelom milénia ho zastihl v té nejlepší možné kondici a on krom vyložených trháků své mateřské kapely přispíval ještě další sadou nápadů do tandemu Kaipy. Ovšem dobře tu hraje opravdu každý. Jak bodinovský soukmenovec Hans Lundin (nebyl to snad Thomasův učitel?) - slyšet podobný zvuk a styl klávesového přednesu je pro člověka, který tvorbou květinových králů žije, přímo darem z nebes -, tak Pan zpěvák Patrik Ludstrom. No a dvojice Reingold/Agren také dobře ví co dělá.

Už romanťárna v úvodu Notes from the past - part I s tklivě předoucí Stoltovou kytarou, vzácně nadýchanými nachovými opary kláves Hanse Lundina a roztomilým hláskem Patrika Ludstroma mě okamžitě nadchla a naladila na frekvenci Unfold. Ve druhé, instrumentální Night-bike-ride (on Lilac Street) slyším svou květinářku znovu. Tentokrát je tam sběr ze Stardust i Paradox Hotel. Ale nemějte prosím pocit, že snad Kaipa nějakým způsobem kopíruje šablony Flower Kings. To ne. To je jen Stoltova hra tak nezaměnitelná, klávesy nemálo bodinovské a atmosféra uvolněně květinová, že mi tam má milovaná kapela stále sama naskakuje.

Ve třetí už klasicky zpívané Mirrors of Yesterday naráz Kings mizí a Kaipa si vrní svým vlastním životem. Čtrnáct minut dlouhý kusanec Leaving the Horizon je dokonalým balzámem na prog-rockovou duši a jeho hojivé účinky by mohl směle předepisovat každý, hudbou jen trochu ponaučený mastičkář. Psát o dalších skladbách a nechválit už nejde, takže kdo tohle album ještě nemáte, neváhejte. Poslechněte si jej a pokud vám imponuje zasněný melancholický prog-rock, nemůžete být v žádném případě zklamáni.

Pegas @ 24.02.2019 09:21:53 | #
NEvím, jestli lze In The Wake Of Evolution považovat za něco fenomenálního. Skladby na posledních deskách Kaipy trpí opravdu zbytečným natahováním a ty poslední tři jsou jedna jako druhá, včetně odfláknutých hnusných obalů ;-). Je tedy fakt, že In The Wake Of Evolution za to ještě moc nemůže, protože je z té trojice první, ale podle mě se moc neliší ani od těch předchozích. Kaipy možná netrpí nadrpodukcí jako Stolt, ale nové nápady se jaksi nedostavují. Osobně mi trochu začal vadit i ten jejich agresivní zvuk, který je také pořád stejný. Kaipa Da Capo není zas tak špatná deska, mě se líbí, ale ten hlavní Stoltův vliv je tam jasný. Nejraději mám od Kaipy první tři alba, Notes From The Past byl celkem povedený návrat, ale ve své době mě minul, tak na mě tak nezapůsobil.
Pokud jde o zmiňované Ghost, tak je skoro neznám, ale měl jsem je zaškatulkované mezi takové ty počmárané extrémně metalové šašky a překvapilo mě, že je to takové retro a solidní muzika, alespoň z poslední doby, nevím, jestli dřív nehráli něco jiného.