steve - @ 08.02.2018 | #

Pokud se budeme bavit na téma Robert Plant řeknu vám, že ve mě jeho poslední díla nějakou závratnou odezvu nenacházejí. Ale pořád je to kvalitnější, než s čím přicházel po rozpadu Led Zeppelin. V osmdesátých letech byly jeho hudební příspěvky tristní, ovšem s nástupem tvrdého rocku opětovně na scénu tento vyjimečný zpěvák pořádně pookřál a hned zkraje devadesátých let vydal svou nejlepší nahrávku.

Tato působivá kolekce nepřipouští žádná ale. Obsahuje dostatek nosných myšlenek a způsob jakým dává Robert svůj temperament na odiv je úctyhodný. Nadpoloviční většina skladeb je velmi dobrá a jeho zpěv se oproti angažmá u Zeppelin plasticky vytvaroval a je ještě expresivnější.
Fate of Nation už zůstane jeho nejvyspělejší sólovou deskou.
A skladby typu Calling to You, Come into My Life, I Believe, 29 Palms, Memory Song (Hello Hello), If I Were a Carpenter, nebo Promised Land těmi vůbec nejlepšími.

Balů @ 11.02.2018 08:37:56 | #
Zkusím se přenést do doby, kdy deska vyšla.
Ještě v roce 1993 nebylo úplně snadné toto CD koupit.
Na desku jsem se těšil a opravdu nezklamala. Dokonce její tvrdost mne lehce
překvapila, ale příjemně.

Jako fanoušek LedZepp jsem sólová alba Planta sledoval, tak jak šel čas.
A v nové době zkompletoval všechny jeho řadovky.
Je pravda, že mají i některá slabší místa. To jsem však vyřešil po svém.
Sestavil jsem si šestnáctitrackový výběr z alb 1982-1993.

Dodnes vzpomínám na Plantovo vystoupení v pražském Edenu.
V té době to byl splněný sen.