lover-of-music - @ 22.10.2016 | #

Jaký blázen mohl říct, že je to nejnudnější prog-rockové album všech dob? Pro mě je to vrchol tvorby Yes. Je to velmi krásné, pohádkové a nadčasové album. Pro správného fanouška prog-rockové hudby naprostá povinnost.

The Revealing Science Of God má správnou úvodní gradaci aby vás potom mohla vymrštit do sféry plné výrazných melodií a promakaných vokálů. Vůbec celých 20 minut se na vás valí kopec nápaditých melodií. Fakt super suita.
Když poslouchám The Remembering, tak si připadám jako v pohádce o smutném moři, které pluje dál a dál do nekonečna.
The Ancient je zpočátku hodně elektronická a experimentální, ale pak přejde ve velmi krásnou akustickou vznešenost s roztomilým hláskem Jona Andersona. "And I heard a million voices singing". Ojedinělá nádhera.
Ritual je suita s krásným hlavním motivem. Pozornost ovšem upoutá střední pasáž, kde je divoké sólo na bicí.

Skoro u všech vítězí Close To The Edge. Chápu. Je to skvělé album, ale nemůžu si pomoct. Topographic Oceans je výraznější, nápaditější a má krásný obal.

Voytus @ 22.10.2016 11:47:44 | #
Před pár lety jsem tu toto album popsal jako oslavu hudby jako takové a to se pro mě nezměnilo ani v nejmenším. Jako nejnudnější se dá chápat snad jen z dobového pohledu, kdy už začínal být tento typ hudby pomalu ale jistě vyčerpán. V roce 1974 patří k tomu kvalitnímu z podobného ranku ještě Lamb od Genesis, ale to je přeci jen víc "písničkové", i když i tady by se daly jednotlivé skladby nějakým způsobem rozkouskovat, což ale samozřejmě není třeba. Album jen vyžaduje více času - sám jsem ho nejprve poslouchal po jednotlivých skladbách, než jsem jej dal na jeden zátah, v čemž je opět výhoda vinylu, kdy si posluchač může dopřát libovolně dlouhé pauzy mezi skladbami.