horyna - @ 24.08.2018 | #

V posledních dnech se na stránkách Progboardu vesele rozbujela alternativa a grunge. Rád bych se teď alespoň na chvíli zase vrátil ke klasikám žánru a trošičku zde představil dávno vyhynulé hard rockové mamuty Mountain. Ti svůj hřmotný rock'n'roll propojují s klasickým ostrovním blues, které navíc prošpikovávají špinavou americkou drzostí s kapkou té rozbujelé energetické příměsi. Bohužel si už nevzpomínám, jak jsem se k Mountain dostal. Nejspíš za ně vděčím hejkalově recenzi, tudíž jde o klasického odchovance Progboardu, kterému tímto skládám účet s dalším velkým DÍKY.

Prozatím vlastním tuto jedinou desku, prý nejlepší, a po prvotním zklamání, kdy mi jejich hudba přišla sterilní a nezáživná, začínám do světa Mountain pronikat. Deska Nantucket Sleighride je rozkročena ve dvou časově podobných stylových obloucích. Polovina skladeb patří do jemnější ligy. Estetický ideál krásy naplňují čarokrásné melodie, vznešené, mnohdy až plačtivé vokály a pavučinový klávesový přehoz. Druhou půli doplňují skladby hrubšího zrna. V nich hraje prim energický kytarový přínos, dunící rytmika a živočišný Westův vokál. Kapela míchá výše popsané styly s neuvěřitelnou samozřejmostí. Vše zní opravdově a autenticky. Když pak slyšíte vrcholné číslo nahrávky Travellin in the Dark, zmocňuje se vás pocit dokonalého naplnění a automaticky dostáváte kladnou odpověď na otázku, týkají se energie a času do poslechu vložených.

A co vy, staří rockoví mohykáni, rozpomínáte se ještě na dřevorubce Mountain? Nachází kapela v hrstce zbývajících věrných board-fans své obdivovatele?

Voytus @ 24.08.2018 14:19:27 | #
Osobně považuji za nejlepší předešlé album Climbing, ale toto je samozřejmě také výborná deska. I když ještě o něco výš jsou pro mě živáky - samozřejmě chápu, že pro někoho můžou být ta nekonečná sóla úmorná - ne tak pro mě. Strašně si užívám ten tlustej fuzz, co West používá, zvuk tak tlustej, že ani neprojde dveřma. Bodejť by ne, když ho používá vobrovskej chlap s hlasem, co by mohl lámat skály. Mimochodem, za zmínku v jejich případě stojí i výtvarná stránka, tuším tady inspiraci i pro dnešní grafiky, však se mrkněte třeba na obaly Mastodon (napadá mě přímé srovnání živáku Twin Peaks a mastodoního Twice around the Sun).