Mountain - Nantucket Sleighride (1971)
Reakce na recenzi:

V posledních dnech se na stránkách Progboardu vesele rozbujela alternativa a grunge. Rád bych se teď alespoň na chvíli zase vrátil ke klasikám žánru a trošičku zde představil dávno vyhynulé hard rockové mamuty Mountain. Ti svůj hřmotný rock'n'roll propojují s klasickým ostrovním blues, které navíc prošpikovávají špinavou americkou drzostí s kapkou té rozbujelé energetické příměsi. Bohužel si už nevzpomínám, jak jsem se k Mountain dostal. Nejspíš za ně vděčím hejkalově recenzi, tudíž jde o klasického odchovance Progboardu, kterému tímto skládám účet s dalším velkým DÍKY.
Prozatím vlastním tuto jedinou desku, prý nejlepší, a po prvotním zklamání, kdy mi jejich hudba přišla sterilní a nezáživná, začínám do světa Mountain pronikat. Deska Nantucket Sleighride je rozkročena ve dvou časově podobných stylových obloucích. Polovina skladeb patří do jemnější ligy. Estetický ideál krásy naplňují čarokrásné melodie, vznešené, mnohdy až plačtivé vokály a pavučinový klávesový přehoz. Druhou půli doplňují skladby hrubšího zrna. V nich hraje prim energický kytarový přínos, dunící rytmika a živočišný Westův vokál. Kapela míchá výše popsané styly s neuvěřitelnou samozřejmostí. Vše zní opravdově a autenticky. Když pak slyšíte vrcholné číslo nahrávky Travellin in the Dark, zmocňuje se vás pocit dokonalého naplnění a automaticky dostáváte kladnou odpověď na otázku, týkají se energie a času do poslechu vložených.
A co vy, staří rockoví mohykáni, rozpomínáte se ještě na dřevorubce Mountain? Nachází kapela v hrstce zbývajících věrných board-fans své obdivovatele?
merhaut @ 24.08.2018 22:53:11 | #
Z historie Vanilla Fudge: Počátkem roku 1966 nahrává sestava v produkci Luthera Dixona osm dvoustopých demozáznamů, vydaných po letech pod hlavičkou Mark Stein & The Pigeons a názvem While The Whole World Was Eating Vanilla Fudge.
V té době se při svých toulkách klubovou scénou Pigeons seznamují s The Vagrants, v nichž působí medvědí kytarista Leslie West (později zakladatel Mountain). Velmi se jim zamlouvá Westův hlasitý a svým způsobem destruktivní přístup k přebíranému materiálu. Stein v pozdějších rozhovorech jasně deklaroval, že Leslie West mu otevřel oči a ukázal cestu, jak nakládat se zvukem, „Nikdy jsem nic takového neviděl, byl to doslova halucinogenní zážitek“ pravil v jednom z rozhovorů.
Jak známo, Vanilla Fudge měli zásadní vliv na britskou hardrockovou školu, především na Deep Purple (klávesy) a Uriah Heep (vokály), ale i na Led Zeppelin (bicí) a Black Sabbath (rytmika).
To jen tak na okraj. Mountain mám rád.