Corsica - @ 30.03.2012 | #

Vezmu-li hodnocení prvního alba jako hodnocení celé kapely... slyšel jsem toho víc, ale žádné album až na In Court Of The Crimson King se mi nelíbilo.

Dva roky po jeho vydání už je to jenom doprovodná skupina roberta frippa, ošklivého pána s ošklivými brýlemi.

Celé první album jsem si v podstatě užil, je to pěkná, odpočinková hudba na delší cesty autem...
In the Wake of Poseidon už je pro mě ale nestravitelné. Narozdíl od prvního alba jsou všechny kusy dílem frippa a jakéhosi Sinfielda...

První album příjemně překvapilo, celá skupina nepříjemně zklamala

Bill Pleška @ 28.08.2012 15:56:37 | #
Zdravím, Petře,
tak se tedy asi shodneme na tom, že se neshodneme. Nicméně mnou zmiňované Hammillovo album Nadir´s Big Chance (ovšem pokud ho ještě neznáš) jako materiál týkající této problematiky vřele doporučuji; je to v podstatě esence těch lepších stránek punkové muziky - upřímnost, nadšení, energičnost a jednoduchá, přímočará forma (opravdu žádná komplexní kompozice se tam nekoná, ale přitom to není vůbec hloupé a povrchní). Už jen pro historický význam toho alba ve vývoji rocku - pravda, často přehlížený - to stojí za to. Koneckonců, Hammill se dostal velmi blízko punku i na mnoha dalších svých sólových albech (hlavně se skupinou K-Group)... a vždyť on vlastně taky není žádný zázračný kytarista.
Jinak co se týče úrovně stárnutí pankáčů, to se jistě liší případ od případu, ale řekl bych, že třeba takový Iggy Pop se s tím vypořádal docela zajímavě :-)