Corsica - @ 30.03.2012 | #

Vezmu-li hodnocení prvního alba jako hodnocení celé kapely... slyšel jsem toho víc, ale žádné album až na In Court Of The Crimson King se mi nelíbilo.

Dva roky po jeho vydání už je to jenom doprovodná skupina roberta frippa, ošklivého pána s ošklivými brýlemi.

Celé první album jsem si v podstatě užil, je to pěkná, odpočinková hudba na delší cesty autem...
In the Wake of Poseidon už je pro mě ale nestravitelné. Narozdíl od prvního alba jsou všechny kusy dílem frippa a jakéhosi Sinfielda...

První album příjemně překvapilo, celá skupina nepříjemně zklamala

Petr Gratias @ 28.08.2012 18:13:51 | #
Ta debata na téma punk se nám pěkně rozběhla....
ano, mohu přijít i já se svou troškou do mlýna.
THE WHO - když se vydáme od jejich rhytghm and bluesových začátků přes rock and roll k art rocku a zhačneme číst mezi řádky,takl by se dalo hovořit o THE WHO také jako o "praotcích" punku....
Koncem šedesátých let existoval v USA hodně drsná rockandrollová parta MC5, která v sobě také vstřebávala jakýsi punkový náboj.....

Co se týče Nicka Masona a jeho práce producenta pro DAMNED, i o tom vím. Unaven z nekonečných nahrávacích frekvencí a vytvářením monumentálních, scén a témat unavovalo a tak dělat něco pro někoho totálně odlišně hudebně cítícího se dá samozřejmě pochopit jako cesta ze začarovaného kruhu, ale na druhé straně produkoval album kytarového vizionáře STEVA HILLAGE a mezinárodní fusion skupiny GONG a ti s punkem neměli pranic společného, takže nějaká vnitřní symbióza Masona s punkem v rámci jeho finančních možností a podnikání s auty by byla zcela nepatřičně bláznivou iluzí....
(Docela by mě pobavilo, kdyby existoval nějaký punkový podnikatel jako Nick Mason...)
Co se týče PETERA HAMMILLA, je to složitější. Má na svém kontě více než 50 sólových projektů.
Bez mučení se přiznám, že znám hlavně první sólová alba a tam není po punku ani vidu ani slechu. Jinými slova převážnou část jeho sólové tvorby neznám takže se nemohu k ní vyjadřovat...
Album Sitting Target jsem míval na vinylu a nemohl jsem si k němu najít cestu, tak jsem ho nakonec později prodal..
HAMMILL je výrazná persona progresívního rocku, pro mě byl nejpřesvědčivější ve VDGG a psal zajímavé textové útvary.....
te´d si tak říkám, jestli ale Hammilla nelze díky té šílené produkci alb nazvat "progrockovým Claptonem", který má šílenou nadprodukci a chrlí během desitek let album za albem a dá se spočítat na prstech jedné ruky opravdova kvalita...
Hammilla se tím samozřejmě nechci dotknout, můj respekt má jeho tvorba a jestli prozřel a obrátil se k progrocku zády a udělal ze sebe na stará kolena (nebo ještě na mladá kolena) pankáče je to jeho věc.
Na Silent Corner Empty Stage by mě nikdy nic podobného nenapadlo...
Zdravím!