Corsica - @ 30.03.2012 | #

Vezmu-li hodnocení prvního alba jako hodnocení celé kapely... slyšel jsem toho víc, ale žádné album až na In Court Of The Crimson King se mi nelíbilo.

Dva roky po jeho vydání už je to jenom doprovodná skupina roberta frippa, ošklivého pána s ošklivými brýlemi.

Celé první album jsem si v podstatě užil, je to pěkná, odpočinková hudba na delší cesty autem...
In the Wake of Poseidon už je pro mě ale nestravitelné. Narozdíl od prvního alba jsou všechny kusy dílem frippa a jakéhosi Sinfielda...

První album příjemně překvapilo, celá skupina nepříjemně zklamala

Petr Gratias @ 30.08.2012 16:21:26 | #
Zdravím, Mohylo...
takových příkladů najdeme víc.
Souhlasím. Je ale třeba vnímat to asi v hudebních principech.
Rozlišovat harmonii a melodii. Melodická linka se dá vystavět i na těch třech akordech - podívejme se třeba na první alba BEATLES, nebo ROLLING STONES. Dodnes se mnohé z těchto skladeb dají hrát bez větších komplikací na kytaru se základní hudební průpravou. Ale zkus hledat nějakou harmonickou strukturu u punku....
Vrstvení harmonie, prolínání harmonie... to jsou termíny a zákonitosti, které u punku neplatí.
Tam vlastně platí programově hrát co nejúsporněji, hlavně nahlas a s patřičnou vnitřní nasraností, pohrdáním, ironií a nihilismem. Nevím přesně, který reprezentant punk a popzději i nové vlny prohlásil, že si dokonce zakázali hrát jakákoliv sóla...
Jestliže bylo celkem logické ve vývoji, že hudebníci chtěli hrát lépe, komplikovaněji a přemýšleli nad různými rafinovanostmi, tak jim najednou muselo přestat stačit hrát ve stylu KINKS: You Really Got Me (a to není žádný punk)....
Zjednodušeně řečeno, když jsem v r. 1977 nebo 1978 poslouchal Al DiMeolu, Johna McLaughlina, Franka Zappu, Roberta Frippa, Johna Goodsalla, Steve Howea, Steve Hacketta, Steve Hillage, Alana Holdswortha, Jana Akkermana, Ritchiho Blackmora.... tak jsem jen těžko mohl sklouznout mezi kytaristy RAMONES, DAMNED, SEX PISTOLS, CLASH... Možná v sobě někdo měl tu schopnost přešaltovat bez problémů do jiného kvaltu a sjet do jiného levelu. Já jsem tu schopnost neměl...
Ale zpět k těm třem akordům, o akordech v tom ryzím slova smyslu tady přímo řeč nebyla, třebaže to tak vyznívalo, ale spíš mi v punku chyběl nějaký názor, koncepce, hudební architektura.... Posláním punku bylo bořit, měnit a kácet, ale nabídnout kvalitativně vyšší hudební normu se jim nepodařilo.
Když začal rock and roll v padesátých letech, taky do toho každý mlátil hlava nehlava, než se tenhle styl dokázal nějak vnitřně obrodit, vyspět a získat zkušenosti, ale u punku tenhle vývoj nikdo nepředpokládal a jeho proměna do nové vlny je jeho jediné alibi....
Díky za pochopení!