Danny - @ 18.02.2013 | #

Po vydání "barevné trilogie", která vyvrcholila albem Three Of A Perfect Pair (1984) se King Crimson rozhodli pro uměleckou přestávku. Ta se nakonec celkem protáhla a fanoušci museli vydržet nekonečných deset let. Po jejich uplynutí jim skupina nabídla minialbum Vrooom jako předzvěst plnohodnotného alba. To se na trhu objevilo o rok později v roce 1995. A pro mě znamenalo velmi příjemné překvapení.

Eruptivní úvod a odkazy ke starším albům, to je "Vrooom" - kaskádovité harmonické modulace, výbušná instrumentace a náhlá uklidnění pomocí rozložených akordů. Výborný úvod.
Dusání harmonických úlomků, které se k sobě slepují a neustále úzkostně (chromaticky - po půltónech) klesají; dvojka "Coda: Marine 475" navazuje na úvodní skladbu a otevírá prostor pro jeden z vrcholů nahrávky, pro první zpívané číslo "Dinosaur". A v něm skvělý Belew. Kytary rozřezávají píseň na kusy, jejich dvoutónové rány zní jako stále se vracející ozvěny. Text je, jak to u Belewa bývá, významově mnohoznačný (I'm a Dinosaur, Somebody is digging my Bones).
Uklidnění přináší "Walking on Air" s textem, který je plný něhy a porozumění; v líném pohybu skladby je kromě zpěvu výrazný zejména Levinův basový part a fragmentované kytarové melodie.
"B'Boom" je skládačka sónických ploch a pestrých rytmů, ty mají až obřadní podtext. Skvělý mezičlánek v celkové mozaice.
A vracíme se k úvodu alba, "Thrak" je další eruptivní směs ostrých riffů s atonálně pojatými průchody. Rytmus se trhá do vychýlených důrazů - středobod alba.

Rozložené akordy v "Inner Garden I" mají temnější barvu, neklid podporuje i posmutnělý text o konečnosti a samotě.
Hezkým rytmickým riffem se zdůrazněnou synkopou na nás vtrhne "People", nástroje se proplétají, každý má svůj prostor a vzájemně si nepřekáží, je to houština drobných licků a vyhrávek; refrén stojí na zajímavém akordickém sledu a když nám Belew sděluje, že hybnou silou všeho kolem nás je člověk, nezní to zrovna optimisticky.
"Radio I" je hlukový předěl k "One Time" s šestidobou basovou figurou, do které bicí hrají "na dvě". Melancholicky postavený celek umocňují textové obrazy, ve kterých se přece jen všudypřítomné chmury alespoň na chvíli rozplynou - když ne teď, tak jednou...
Aby nebylo veselo zas moc přehnaně, následují další hlukové končiny "Radio II".
Ale abychom nezapomněli, Belew nám ještě musí dovyprávět nedokončený příběh: "Inner Garden II". Jako by se zastavil čas.

Nárazy akordických riffů zřetelně od sebe oddělených střídá vzrušená a neprostupná instrumentace s podrážděným výrazem - základní veličiny lidského bytí v "Sex Sleep Eat Drink Dream" a Belew o nich zpívá, jako by se ho to netýkalo. V odbočkách k nonsensově pojatým banalitám je naopak cíleně afektovaný. Expresivita naruby, skvělý nápad.
Ozdobou tohoto alba jsou instrumentální skladby, na závěr máme dvě lahůdky, které nám doplní tvary prvních dvou položek, ze kterých vycházejí a jejichž "příběh" dokončují: rozhodnou "Vrooom Vrooom" s dvojakordovými riffy a úžasnými v kruhu se točícími vyhrávkami a "Vrooom Vrooom: Coda" s návratem sesouvající se harmonické hmoty.

King Crimson natočili výborné album, ve kterém je nutné se nejdříve dobře zorientovat a pochopit všechny souvislosti a návaznosti. Jedno z mých oblíbených.

zdenek2512 @ 19.02.2013 05:10:39 | #
Danny: v souvislosti s tvojí reakcí na mou rádoby recenzí jsem si přečetl tvoji recenzi Thraku. Donutilo mě to si ji pustit a nemůžu jinak než konstatovat, že máš ve všem pravdu. Já jsem jako první album od Crimsnů měl nahrané na pásku Earthbound jestli znáš je to neskutečný nářez nejtvrdší verze Schizoid Mana. Potom kamarád dovezl In The Court a Islands na pásku. Moonchild se pro převyšující praskot nedalo poslouchat,ale zbytek super. Pro mě to byla láska na celý život. Všechny jejich alba jsou vynikající a hlavně je každé jiné dalo by se říct, že se neopakují. Jako slabší bych hodnoti Beat a Three Of... s velkým vlivem Talking Heads, ale není se čemu divit Fripp i Bellew s na deskách Talking Heads zahráli. Pro mě je Thrak taky za 5