terka - @ 31.10.2018 | #

Kapela Doors nikdy nenašla žádného přímého nástupce, který by ji po smrti Jima Morisona dokázal nahradit. Ovšem ve stejné době bylo v Americe několik podobných skupin a jednou z nejslavnějších zůstali dodnes Iron Butterfly. V jejich muzice je podobná vůně poetiky a klávesový zvuk Douga Ingleho mně jejich velké vzory připomíná. Doors pro IB vlastně žádnými vzory nebyli, neboť kapely začaly účinkovat ve stejné době a obě jen směřovaly podobným směrem.

Pojem železný motýl je celkem dobrý, nemyslíte? Dnes už možná nezní tak zarputile, ale na konci šedesátých let se jednalo o originální název. In-A-Gadda-Da-Vida je jejich nejznámější deska, kterou měl v sedmdesátých letech doma každý, kdo to s rockovou hudbou myslel jenom trochu vážně a toužil zařadit do sbírky něco nového a neprofláknutého.

IB hrají americkou podobu tvrdého britského hard rocku, kořeněného mírnou dávkou psychedelie a blues. Mně stejně jako Doors připomínají ještě Atomic Rooster. Jsou dobrou alternativou k oběma kapelám a snadným soustem pro sběratele neotřelé muziky sedmdesátých let.

Voytus @ 31.10.2018 07:38:08 | #
Jak Ingle, tak Manzarek hráli na varhany Vox Continental, proto ta zvuková podobnost. Butterfly je skvělej, první tři alba nemají chybu. Obdivuji jejich schopnost udělat ze sebeveselejšího songu funébr marš :-D. Ne, vážně, po těch prvních třech albech sáhnu vždycky rád. Jen by mě zajímalo, jak to opravdu bylo s nahráváním titulní skladby tohoto alba, protože na to, aby to byl náhodný jam na první dobrou - jak se dá leckde vyčíst - je to až moc dobře zorganizované. A nebo opravdu mezi hudebníky zavládla v danou chvíli ukázková telepatie.