hejkal - @ 13.03.2009 | #

Hneď od úvodných tónov sa ozve typicky americká hudba, zaváňajúca južarinou. Snakes on everything by pokojne mohla byť zaradená na niektorom zo starých albumov Lynyrd Skynyrd. Hudba sa nesie v pomalších tempách, cítiť z nej slnko, púšť a kovbojské klobúky. Občas sa prejde aj do akustickej polohy (Willin’). Ťažko sa vyjadruje k jednotlivým skladbám, nie sú tu dajaké inštrumentálne orgie, jednoducho znie boogie, jemne po poslucháčovi pokukuje country, a všetko sa to zlieva do súvislej masy, ktorá neurazí a v určitom rozpoložení dobre padne (obzvlášť, keď trvania albumu presahuje ledva 33 minút).

Ak by som mal aspoň jednu skladbu vyzdvihnúť, tak je to zemitá, harmonikou doplnená, Forty four blues / How many more years. Rozhodne moja najobľúbenejšia skladba na albume.

Kto má rád southern rock a nepotrpí si na gitarové armády, tak by ho tento album mohol osloviť. U mňa je to príjemná jednohubka, raz za čas...

Voytus @ 04.03.2016 09:58:06 | #
Jardo: Je to tak. Nemusí být hned vše za každou cenu přelomové, stačí, když to je dobré ;-)

Potěší, když se u Little Feat sem tam někdo zastaví. Mám doma jen Waiting for Columbus a nutno přiznat, že mi hraje poměrně často.

A když pominu kytaristy (a pianistu), tak mě strašně baví hra bubeníka Richieho Haywarda. Poučen hudbou Dr. Johna, zaposlouchal jsem se do rytmů, které se používají v New Orleans - a že je to občas hodně vzdálené zažitým představám o funkci bicích jakožto doprovodného nástroje - a z Haywardovy hry je znát, že má právě tyhle New Orleanské rytmy dobře zmáklé. Oni jsou Little Feat vůbec zvláštní fůze americké hudby.