vmagistr - @ 08.09.2013 | #

Beatles a Rolling Stones. Ti hodní a ti zlí. Ti dobří a ti neposlouchatelní. Takhle jsem jako malý škatulkoval praotce britského rocku, aniž bych jejich muziku nějak více znal (Stones jsem tehdy neslyšel ani z rychlíku). No to víte, děti v tom mívají rychle jasno. Že tohle všechno ani v případě Beatles a Stones nebylo černobílé, jsem zjistil až o hodně později, ale to už je věc druhá...

K Beatles jsem se podrobněji dostal jako teenager (doteď si pamatuju doporučení, které jsem obdržel - že jsou "ještě o něco lepší než Kelly Family") a od té doby je chovám v hluboké úctě. Přitom ingredience, kterými kapela ze začátku kořenila svoji hudbu, mi dnes nepřijdou nějak rafinované či exotické. Poctivá kytarová práce (pryč s utahanými orchestrálními aranžmá), chytlavé pěvecké dvojhlasy Johna a Paula a hlavně - písničky psané od srdce. P.S. I Love You, Please Please Me, I Saw Her Standing There, There's a Place - jaká jiná hudba, stará padesát let, má i dnes potenciál oslovit otevřeného mainstreamového posluchače?

Na druhou stranu mi není příliš blízké nějaké extrémní velebení coververzí skladeb jiných interpretů, které tvoří skoro polovinu stopáže tohoto alba. Jasně, jinak to tehdy (a pro začínající kapelu tuplem) asi nešlo, ale vedle autorské tvorby dua Lennon/McCartney vypadají skladby jako Anna nebo A Taste of Honey tak nějak...chudě. Twist and Shout je nářez už v podání Isley Brothers (ale Beatles se taky povedl) a všechny ostatní verze Baby It's You zastínili o šest let později tou svojí The Smith.

Přes drobné výtky k coverům je pro mě Please Please Me vysoce kvalitní písničkovou deskou, ke které se (hlavně pro její posluchačskou vstřícnost) vracím vždycky rád. Navíc - kdo jiný ovlivnil vývoj rockové hudby více než tato čtveřice z Liverpoolu? A většině západního světa se Beatles poprvé představili právě tímto albem. Takže čtyři hvězdičky má u mě broučí prvotina jisté - ale měla by je i v případě, že bychom dnes místo Beatles velebili Tremelloes nebo Monkees a z Please Please Me by byla jen raritka pro fajnšmekry.

vmagistr @ 10.09.2013 13:58:53 | #
aselzesarp: Proč by hudba nemohla být o pocitech? Vždyť právě pocity a dojmy jsou něco, co máš své vlastní, co Ti nikdo nemůže vzít. Nikdo jiný na světě necítí hudbu přesně tak, jako Ty. Někteří lidé mohou mít ze stejné hudby podobné pocity jako Ty, ale identické nebudou nikdy.
A právě proto, že dojmy každého z nás jsou unikátní, může být takto o každé skupině, o každé desce, o každé skladbě řečeno nekonečně mnoho, a stále to přitom bude něco nového. Kdyby měly být obsahem recenze jenom čistě objektivní údaje, bylo by toho nového, co se dá ještě o hudbě napsat, stále méně.
Když jsem před pár lety přišel sem na progboard, neznal jsem obrovskou spoustu kapel, které mám rád a poslouchám dnes. A k spoustě z nich mě přivedly právě vysoce subjektivní, pocitové výpovědi zdejších recenzentů. Postupem času jsem zjistil, se kterými jedinci zde se moje hudební cítění shoduje nejvíce, a recenze těchto členů zdejší komunity pro mě mají největší výpovědní hodnotu a při zkoumání tvorby kapel, které jsou mi dosud neznámé, na ně hodně dám.
V recenzi nepotřebuji číst, že Beatles jsou objektivně lepší kapelou než Rolling Stones a proč (to mé hodnocení jsem do recenze vložil spíš pro odlehčení), spíš chci vědět, proč se tomu či onomu recenzentovi hudba Beatles líbí nebo nelíbí - která kapela je pro mě lepší nebo horší si potom pro sebe rozhodnu sám.