vmagistr - @ 08.09.2013 | #

Beatles a Rolling Stones. Ti hodní a ti zlí. Ti dobří a ti neposlouchatelní. Takhle jsem jako malý škatulkoval praotce britského rocku, aniž bych jejich muziku nějak více znal (Stones jsem tehdy neslyšel ani z rychlíku). No to víte, děti v tom mívají rychle jasno. Že tohle všechno ani v případě Beatles a Stones nebylo černobílé, jsem zjistil až o hodně později, ale to už je věc druhá...

K Beatles jsem se podrobněji dostal jako teenager (doteď si pamatuju doporučení, které jsem obdržel - že jsou "ještě o něco lepší než Kelly Family") a od té doby je chovám v hluboké úctě. Přitom ingredience, kterými kapela ze začátku kořenila svoji hudbu, mi dnes nepřijdou nějak rafinované či exotické. Poctivá kytarová práce (pryč s utahanými orchestrálními aranžmá), chytlavé pěvecké dvojhlasy Johna a Paula a hlavně - písničky psané od srdce. P.S. I Love You, Please Please Me, I Saw Her Standing There, There's a Place - jaká jiná hudba, stará padesát let, má i dnes potenciál oslovit otevřeného mainstreamového posluchače?

Na druhou stranu mi není příliš blízké nějaké extrémní velebení coververzí skladeb jiných interpretů, které tvoří skoro polovinu stopáže tohoto alba. Jasně, jinak to tehdy (a pro začínající kapelu tuplem) asi nešlo, ale vedle autorské tvorby dua Lennon/McCartney vypadají skladby jako Anna nebo A Taste of Honey tak nějak...chudě. Twist and Shout je nářez už v podání Isley Brothers (ale Beatles se taky povedl) a všechny ostatní verze Baby It's You zastínili o šest let později tou svojí The Smith.

Přes drobné výtky k coverům je pro mě Please Please Me vysoce kvalitní písničkovou deskou, ke které se (hlavně pro její posluchačskou vstřícnost) vracím vždycky rád. Navíc - kdo jiný ovlivnil vývoj rockové hudby více než tato čtveřice z Liverpoolu? A většině západního světa se Beatles poprvé představili právě tímto albem. Takže čtyři hvězdičky má u mě broučí prvotina jisté - ale měla by je i v případě, že bychom dnes místo Beatles velebili Tremelloes nebo Monkees a z Please Please Me by byla jen raritka pro fajnšmekry.

Petr Gratias @ 12.09.2013 20:21:07 | #
Zdravím, pánové....
začetl jsem se do vaší polemiky na téma
BEATLES a ROLLING STONES.
Tahle causa rozděluje svět na dvě poloviny stejně jako kdysi blahé paměti český národ na Gottovce a Matuškovce.
Pokud bych k tomu mohl něco poznamenat....
ROLLING STONES jsou nejstarší živá bigbítová legenda na světě. "Nejstarší povolení chuligáni", kteří si udržují navzdory svému postavení milionářů image rebelantů a drzých klacků. Svět to tak pochopil a přeje si, aby bigbít zůstal rebelantský jako prazáklad sociální a hudební revoluce (navzdory punku).
Toto je jejich "poslání". Respektuji je jako rockandrollovou ikonu, která inspirovala další kapely, které je dodnes vnímají jako symbol.
V nahrávacích studiích toho moc nevymysleli a jejich hlavní devíza a síla tkvěla v živé prezentaci. Nikdo ze základního kádru nebyl mimořádný kytarista z nějakou vizí a víceméně to, co se naučili na počátku šedesátých let prezentují do současnosti. Aby se to publiku nezačalo zajídat, součástí Rolling Stones byli nejen ve studiu, ale i na koncertech hosté, kteří významně ovlivňovali sound a tvář kapely a tak kapela proplouvala od rock and rollu, přes rhythm and blues, blues rock, country, soul, reggae, disco, pop.... a udržovala si ppověst "kreativní" kapely.
Myslím, že v letech 1968 až 1972 měli nejsilnější období, kdy vytvářeli opravdu špičková alba, která se zapsala do historie. Tento stav byl v sedmdesátých letech zvrácen a balancoval na více přijatelných a nepřijatelných albech, které si lidé kupovali hlavně ze setrvačnosti. Umělecký a progresivní přínos je z ohledem na úctyhodnou délku jejich trvání zanedbatelný, ale svět bez nich by nebyl nikdy takový jaký je.
BEATLES - na první pohled v začátcích hodní a hezcí hoši s mírně rebelantským image. Na rodíl od Jagger a Richardse byl kompoziční tandem Lennon/McCartney vybaven větší talentem psát skladby, které se brzy vymanily z vlivu Everly Brothers a jejich amerických rockandrollových vzorů a jako mladí velmi brzy nabídli mimořádnou porci invence, kreativity a nepokojného hledačství. Myslím, že způsobili nejen sociální, ale i hudební revoluci a jejich harmonické vrstvení bohatých melodií, mnohdy velmi chytlavých přesvědčovalo o tom, že se v Liverpoolu zrodily mimořádné talenty, které se neustále rozvíjely. Hudebně šla kapela nahoru zejména v období, kdy přestala být koncertní jednotkou, ale existovala jako studiová kapela. Už to je originální informace. Která dnešní nebo i já jejich souputnická kapela by dokázala strhnout svět do takového víru, aniž by musela být lidem na koncertních pódiích na očích? Světové publikum znalo jejich klipy, ale od r. 1966 až do r. 1970 nekoncertovali a přesto se s nimi miliony fanoušků nadále ztotožňovaly. Zkuste si představit, že by nějaká skupina přestala koncertovat a vydávala bvy jenom alba a klipy a udržela by se v první lize....
Beatles přetvořili pravidla hudebního terénu a jsou jako celek stejně významní revolucionáři v hudbě jako George Gershwin, Louis Armstrong, Miles Davis, John Coltrane, Frank Zappa, Bob Dylan, Pink Floyd, Karlheinz Stockhausen.... Determinovali většinu stylů, kterou jsou dnes součástí rockové potažmo populární hudby, jako první použili v rockové (hudbě) Moog synthesizer a dokázali přejít od rytmizované tříakordové písničky k prokomponovaným náročnějším celkům se symfonickými prvky, elektronikou, orientální hudbou s výtečnými aranžmá a dokonalou produkcí. Proto jsou přijatelní pro milovníky klasického popu jako písničkáři, tak pro bigbíťáky, ale i folkově laděné publikum.
Až na pár výjimek (Billy Preston, Eric Clapton, Nicky Hopkins...) si dokázali vystačit sami a třebaže se nikdy nestali superinstrumentalisty, dokázali hrát na řadu různých nástrojů, bez ambice jejich hudbu zintelektualizovávat, zarputile komplikovat a nesrozumitelňovat. Jejich vokální party byly výrazným poznávacím znakem a zůstalo to tak od Please Please Me po Let It Be. Beatles jsou markantním příkladem, jak čtyři obyčejní kluci s kytarami a bubny díky pracovitosti, nezměrnému talentu a píli dokázali odevzdat světové kultuře velký odkaz.
Pokud by nedošlo k jejich nevyhnutelnému osobnostními rozkolu, určitě by ještě pár dalších let významným způsobem sofistikovaně ovlivňovali vývoj - třebaže by nebyli srovnatelní s instrumentálně v jiném levelu se pohybujícími skupinami jako např. Mahavishnu Orchestra, King Crimson, Yes, Led Zeppelin, Gentle Giant.... Nas rozdíl od řady dobově významných kapel je jich odkaz stále aktuálně a inspiruje a jejich hudba je oblíbena dalšími gneracemi lidí, pro které by Beatles dnes mohli být jenom jménem ve slovníku.
Myslím, si, že jejich úspěch a význam je za daných nastavených podmínek nezopakovatelný.
Pro mě jsou celoživotní láskou a můj vztaj k nim ani nedevalvoval a neokoral, i když je vnímám od r. 1965 a cíleně poslouchám od r. 1968.

Myslím, že hudební svět POTŘEBUJE a nemůže se obejít bez kapel jako jsou BEATLES a ROLLING STONES.