Walrusa - @ 07.11.2013 | #

Když jsem tuhle desku slyšela poprvé, tak mě doslova paralyzovala a nahrnula na mě tolik nových dojmů, že jsem je nebyla s to vstřebat ještě pár týdnů, do té doby jsem nic podobného neslyšela. Mě na tomhle albu fascinuje úplně všechno: počínaje nahraváním (atmosféra ve studiu byla příznivá jakési větší spolupráci mezi Brouky), samozřejmě nesmím opomenou báječné seržantovské uniformy a také perfektní, originální obal.
Pokud bychom porovnali tehdejší studio Abbey Road s tehdejšími studii v Americe, tak zjistíme, že Abbey road bylo oproti nim relativně primitivní. Nahrávání trvalo dýl, ale mělo to své výhody: otevíral se zde velký prostor vynalézavosti, tvořivosti a jakémusi vlastnímu soundu studia Abbey road.
Já Seržanta, jakožto své nejoblíbenější album, beru jako jednolité dílo a už opravdu nerada separuji písně na "lepší" a "horší". Pro mě jsou všechny dokonalé a součástí jednoho díla. Ale pokud bych musela něco vyzdvihnout tak to bude zcela jistě Lucy In The Sky With Diamonds a A Day In The Life.
Tímto albem stanuli Brouci na samotném hudebním vrcholu a vytvořili magické a nadčasové dílo. Ani se neopovážím toto albu s něčím porovnávat (To je jako kdybych chtěla porovnat Hugovy Bídníky a Máchův Máj :D). Ani se nebudu snažit pasovat toto album na nějaké nejlepší (už jen proto, že "nejlepší" je velice vágní výraz a to je ten důvod, proč ho nerada používám). Myslím, že tak hudba je natolik životaschopná a magická, že se na pomyslný vrchol pasuje sama, a že si sama sebevědomě dá 5 hvězd :D ;)

Voytus @ 08.11.2013 10:36:16 | #
Zdeněk: Já to zřejmě nejsem schopen docenit. Ale nelámu si s tím hlavu, chápu, že si Beatles začali dělat, co se jim zlíbilo a tak trochu potřebovali vystoupit ze své škatulky. Možná jsem tehdy čekal album rockovějšího ražení - a ono se tak zezačátku opravdu tváří. Jenže pak je tam několik písní, při nichž má pozornost opadává a já netrpělivě vyhlížím Harrisonovu Within You Without You, která mě zezačátku také moc neoslovovala, protože jsem se nedokázal vyznat v té "divné" melodii. Jenže pozor! Právě Georgi se zde povedlo něco úplně nového, co na evropské hudební scéně nebylo moc ke slyšení - skladba vychází přímo z indické hudby (rytmus, postupy, melodie a samozřejmě nástrojovka), aby pak v refrénu přešla do harmonie, která je blízká evropskému cítění, ale stále zachovává ten indický nádech. Ne, že by sitár nepoužil už předtím, ale teprve tady plně využil poznatky ze hry na sitár, klobouk dolů! A pak to kolem mě zase tak proplouvá, až do Sgt. reprise a Day in the Life, která také patří k tomu nejlepšímu, co kdy napsali.
No a na Harrisonovu tvorbu jsem dost zatížen, takže i poměrně neobjektivní :-). Včera jsem do noci koukal na Living in the Material World od Scorseseho. A s hlavním protagonistou se v lecčems ztotožnil - hlavně to hledání rovnováhy mezi materiálním a duchovním světem. Asi bych si s Harrisonem měl dost co říct.