Akana - @ 05.05.2014 | #

Chápu, že se to už občas může někomu zajídat. "Seržant" je album, objevující se pravidelně na nejvyšších příčkách všemožných přehledů a anket o nejlepší desku všech dob a prakticky cokoliv s ním spojené má punc legendy. To si přímo říká o skeptické poznámky o přeceňování a papouškování stokrát vyřčených superlativů. Jenže nemůžu si pomoct, ona je to opravdu fantastická deska bez slabého místa. Do té doby nikdo nevyužil možností studia takhle komplexním, promyšleným a zároveň hravým způsobem, a co víc: všechno to efektní kouzlení nezasypává samotné písničky, které jsou stejně geniální a ještě propracovanější než na předchozích albech. Fungují stejně dobře samostatně a ještě lépe jako pečlivě naaranžovaný celek. V několika případech prolínají jedna do druhé, oťukávají různé styly, každá oplývá odlišným nástrojovým vybavením a přece perfektně zapadají do neustále překvapujícího a inovativního představení připomínajícího pestrou féerii.

Titulní otvírák vracející se před koncem v o něco šlachovitější verzi je ve svém základu nakopnutá rock'n'rollová pecka, ale hýřivě překrytá důmyslnými hrátkami s možnostmi stereo kanálů, reálnými zvuky potlesku a dechovými fanfárami. Navazující With a Little Help from My Friends představuje asi nejhvězdnější pěveckou chvilku Ringo Starra v barvách The Beatles. Lucy in the Sky with Diamonds je dětskou imaginací (máme-li věřit Lennonovu výkladu) odstartovaný surreálný výlet za zrcadlo. Pouťová atmosféra v Being for the Benefit of Mr. Kite! se šikovně propojuje se zvukovými efekty vytvořenými použitím rozstříhaných pásků.

Svůj indický kontraband na desku opět propašoval George Harrison v podobě písně Within You Without You, v níž se sitár slévá s klouzajícími smyčci, tably a levitující melodií do zatím nejdotaženějšího tvaru na tomto poli. To už je skutečná world music. Těžko si k této skladbě představit větší kontrast než následující McCartneyho swingující popěvek When I'm Sixty-Four s klarinetovým triem. Vážněji laděné jsou dvě "kapesní symfonie" s klasicizujícími aranžemi: She's Leaving Home na pozadí smyčců a harfy vypráví příběh podobný tomu z Formanova Taking Off, grandiózní finále s dvojím vzedmutím zvukové stěny v závěru pak představuje A Day in the Life. A ani Getting Better, Fixing a Hole, můj osobní favorit Lovely Rita a Good Morning Good Morning s vyšťaveným kytarovým sólem a zvířecími hlasy nejsou žádnými vycpávkami.

Album, kterým se Beatles úspěšně pokusili trumfnout Beach Boys s jejich Pet Sounds, se stalo pojmem, který na celou popovou i rockovou tvorbu následujících let vrhá olbřími stín inspirací a vlivů. To není zase tak záviděníhodná pozice. Taková díla se skoro častěji citují než skutečně poslouchají a zarůstají tuhými šlahouny stereotypních poklon, dodatečných výkladů a uctivých dogmat. Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band si ale takovou mumifikaci nezaslouží. Zapomeňte na žebříčky a užijte si ho bez předsudků. Někdy dokonalost nudná nebývá.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz

Cossack @ 05.05.2014 18:34:13 | #
Kdo chtěl, pochopil…
Uznání recenzentovi, byť trochu „zašifrované”, určitě nerozluštitelné nebylo. :-)
Je ovšem také pravda, že roztoči k hmyzu nepatří, jak správně poznamenal zdenek2512; lze se však setkat s výkladem slova akarofobie jakožto „chorobného strachu z roztočů a drobného hmyzu”, a tam už mnohé brouky řadit můžeme.
Krom toho, naprostá většina lidí zahrnuje pod pojem hmyz veškeré členovce a mnohdy i jiné bezobratlé, ačkoli s hmyzem mají často málo či pramálo společného (např. stonožky, pavouky, štíry, dokonce i korýše apod.), což ani v nejmenším neznamená, že je to v pořádku, ale už jsem si zvykl.