horyna - @ 28.06.2016 | #

Největší album všech dob? Tady je to alespoň u mne jasné, první příčku by obsadilo tohle a Bílé dvojalbum nesmrtelných Beatles!!! Zní to sic komicky, určovat něco, co má být maximálně vyvýšeno nad ostatní, pro mne jsou ale Beatles absolutním a nedostižným kultem, jedinečnou kapelou, kterým ostatní prostě nemohou už nikdy konkurovat. Ona aura nesmrtelnosti, která nad nimi nejpozději s koncem jejich kariéry visí, má vsá opodstatnění, pro mne osobně, je to naprostá nadvláda originality a absolutní sladatelská svoboda, jež z jejich hudby vyvěrá. A kdyby se některá z ikon hudebního nebe měla jen přiblížit broukům na dostřel byly by to nejspíše (sice ne v osobním žebříčku) Queen, pro jejich nezměrnou šíři vyjadřovacích prostředků. Ale zpět do Liverpoolu. Každý má své aspekty, jimiž měří ty které hodnoty hudební produkce různých kapel, či údobí a dokonalost nalézá v jiných měřítkách hodnot a jelikož sám jsem v hodnocení první etapy kapely skromnější, o to více mne bere to druhá, drogová epizoda, před kterou se hluboce klaním a velebím ji na veškerý hudení Olymp. Vše začalo už albem předchozím Revolver a bylo dále rozvíjeno na ostatních fantastikých produktech. Miluji nedostižné hity alba Magical M.T., obrovskou variabilitu a stylovou šíři Bílé stejnojmené kolekce, i famózní svobodomyslné Abbey R. Ale ze seržanta cítím snad i něco navíc, je to jeho jedinečná nadčasovost a poslání, neuvěřitelná zvuková dokonalost a magie atmosféry ze skladeb se vynořující, tyto aspekty mne dokáží vždy nezkonale strhnout.

K čemu se rozepisovat o takovýchto skvostech, kde naprostá většina je nesmrtelná, pro někoho méně, pro jiného více, sice i zde najdu polohy které mi úplně nesedí, ale vždy je naprosto převálcují hudební myšlenky a nápady posazeny hned vedle.

A kdybych měl přesto jmenovat ty, které mne nejvíce uchvacují: Starova hlasová poloha probíjející se With A Little Help From My Friends, úchvatná magie prýštící z Lennnonovky Lucy In The Sky With Diamonds, rockující McCartey v Getting Better i jeho zcela atmosférická paráda Fixing A Hole. Skrytý diamant skladatelské dvojice She's Leaving Home, Lennonůvým naturel hyřící v Being For The Benefit Of Mr. Kite. Dixelandem nasáklá When I'm Sixty Four, osobitá Lovely Rita, či skladatelský everest A Day In The Life.

Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band- už navždy bude mému srdci nejbližší, jeho magie účinkuje téměř půlstoletí a věřím, že ještě hodnou dobu tomu tak bude!!!

EasyRocker @ 28.06.2016 15:42:34 | #
Ano, nejsem příznivec téhle kapely, její neuvěřitelný kult a úspěch mi asi navždy zůstane utajen, i když jejich poslední alba cením převážně velmi vysoko, Revolver a Abbey Road dokonce za maximum, bylo vidět, že nechtěli skončit jako kapela, kolem které jen poletují na pódia ty proslulé kalhotky a byli si velmi dobře vědomi, že sami před sebou obstojí jedině tím, že změní poněkud styl. I ukončení živého hraní si myslím, že jim šlo k duhu. Co se ale Seržanta týká, to je u mě zkrátka problém. Mám desku doma, slyšel jsem ji opravdu mnohokrát, a mám tam stále stejné opakující se pocity, což značí, že to nebude náhoda - první čtyři skladby jsou parádní beatlesovky jak řemen, tam se bavím. Počínaje Fixing a Hole se ale prakticky ve stejném místě přistihnu, že moje koncentrace polevuje. Vím, že asi tak 496 věci tady bylo poprvé v hudebních dějinách, ale tohle plácání jednoho přes druhé si spíš právě myslím, zda tomu spíš neuškodilo, než nějak pomohlo. Revolver jsou krásné osekané melodické skladby, které mě oslovují tak, jak jsou. Tady je těch pazvuků, studiových kudrlinek, orchestrálních vstupů atakdále zkrátka na moje gusto zaprvé moc, zadruhé mě většina nijak neoslovuje, a je holt jedno, že to bylo poprvé v dějinách. Samozřejmě výjimečná je závěrečná A Day in the Life, která má ale vážný námět, takže jiné než takové vyznění mít nemůže. Ale druhá půle mi zkrátka ne a ne zadřít se pod kůži, tu a tam nějaký střípek, ale srovnám-li to s 67kovými nahrávkami Doors, The Who, Yardbirds, Rolling Stones, o Jimi Hendrix Experience, Cream nebo Bluesbreakers a za rok chystaných rachotech LedZep nebo Jeffa Becka ani nemluvě, zkrátka, Broučci se nechytají. Resumé: souhlas s letitou recenzí hejkala, vlastně bych ji mohl podepsat.